Pod oltář

Úsměv se ve vlčí proměnil

na úplněk nečekal

klidně mne vynechal.

Teď si klidně můžeš výt

na měsíc

neuslyšíš nikdy víc

mojí lásku troufalou.

Já snad byla zoufalá

že jsem Tobě věřila.

Můj vzácný květ

k zemi pad

v prachu leží

zrádně ubodán.

Co však Tobě po něm je 

Do prachu jej zašlapat

vůbec si se nezdráhal.

Každé slovo co jsi řek

já chytala jako med

co mi stéká po bradě

nejsem paní na hradě

tam už jiná panuje

Tobě vrátí moji tvář

co jsi hodil pod oltář.

Kdo jen kdo jej zvedne

nepošlape

oči bude mít otevřené

nebude chtít na lásku si hrát

ví jak je smutné lhát

když Vás má někdo velmi rád

Sám od sebe bude chtít mi

přísahat