Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpolu
10. 06. 2000
1
0
786
Autor
L_Lala_nne
Ruce - bílé labutě
dotyky verše píší.
Recituješ ma mých rtech.
Vydražím Tě
zbolavěnou.
Věno se seschlo
na vavřín věnce
(půjčeného pro milence)
Hukotem sovím z večera
mému dětství odzvonilo.
Pod paličkou rozhodnutí
licituje znovu v chvění.
Přilehlo mne rozohnění.
Noc zahalená v kápy
kropenkopu ráno skrápí.
Zrosení v čisté nahotě
jezerem klíčních jamech
čelíme své samotě.
My - bílé labutě
Labutě?
Spiš bych to nazval Od sebe než Spolu, protože to považuji za popis rozchodu-rozvodu, ve kterém se krutě odsypává polovina obsahu každé kořenky.
Ty labutě jsou mylné, zbyla jen nahota.
L_Lala_nne
11. 06. 2000
Pokusim se
Nazval si sve dilo Spolu
prvni 3 verse opravdu popisuji blizkost mile osoby.
Pak se Ti dilo rozpada na popis nejake drazby
jako by slo o obraz vztahu, ve kterem po case doslo ke krizi. Vavrinovy venec, ktery byl pujcovan...Prichazeji leta? Hodlas zkoncit vztah? ale nemas silu? chvejes se pod tihou tohoto rozhodnuti? Plny hnevu? Slo o neveru? Ale pak proc je tam obraz LABUTI? Nekonecne vernych hrdych ptaku, kteri si vybiraji partnera jednoho na cely zivot. Snad jako kontrast? Jako sen o cistote v protikladu se zradou?
ZAJIMAVA BASEN premyslim v ni :o)
lehke verse jako vanek nad japonskou krajinou
ciste myslenky jako mlhy nad jezerem
udelaly mi radost diky