Naivní balada

Tohle jsem rozapala hodně dávno atrochu míň dávno jsem to dopsala. Já vím, je to naivní ...

Naivní balada

 

Šla dívka bosa do světa,

šla loukou i lesem,

šla hledat smysl života

a ptala se jen kde jsem.

 

Byla nevinná a naivní,

jak mladé dívky jsou,

co pravda je, jí v uších zní

a marně tápe tmou.

 

Šla dívka sama do světa,

šla sluncem i deštěm,

šla hledat smysl života,

ona neznala ho ještě.

 

Procházela hory i údolí,

kdo jen tu pravdu zná?

Lhala si, že nohy nebolí

a trním se drala dál.

 

Jednou ji jeden zastavil:

Tak ty chceš pravdu znát?

Jen naoko se podivil

a radu chtěl ji dát.

 

Slova, jež ze rtů plynula,

zněla krásně, všechna čest,

jen se sluchem jejím se minula.

Tak jak lze hovor vést?

 

Tak po světě se ploužila,

šla zimou i létem

a když se domů vrátila,

pak vyprávěla dětem:

 

Až jednou svět na vás zavolá,

Že ví, co chcete znát,

Poznáte, když přejdete dokola

- jen otázky vám dá.

 

Běžte neviní a naivní,

Jak jen mladé dítky jsou,

Co pravda je? Vám v uších zní,

Když touláte tmou.

 

Po čase se ale vrátíte

a moudrými budou vás zvát,

Jak k tomu došlo nevíte,

tak můžete se smát.

 

Jen neviní a naivní,

jak mladé dítky jsou,

co pravda je, jim v uších zní,

když prokoušou se tmou.

 

---