Plk 106

Den před tím,
než láska přišla do města,
mi červi vyžrali hlavu.

Seděli jsme jen tak ve třech,
zírali do hvězd,
všechno bylo k smíchu
a ze všeho nejhorší byl pocit,
že přichází zima.

Vysmívali jsme se osudu
a rozbíjeli prázdné lahve o kamené zuby věku,
který nás v slzách zrodil stejně,
jako červy v hlavě.

Někdo řekl, že už musí jít
a já nevím kdo,
nevím proč,
a do teď nevím, jestli mi chybí.

Asi ne,
mám svoje červy,
poslední zbytek sebe
a slzu anděla,
kterou ztratil, když mi dával sbohem.