Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrométheus
29. 06. 2003
2
0
751
Autor
Citliváduše
Chtěl jsem vnést světlo
do Tvého života
a nyní cítím
že jsem k Tobě okovy připoutaný
Ten okov obtáčí Tvůj prst
stejně tak jako Ty
sis kolem prstu obtočila mne
Je to kus skály v mém srdci
tíží mne stále víc
a já jsem proti tomu bezmocný
Orel již zase přilétá
Můj Bože, proč jsi mne opustil?
do Tvého života
a nyní cítím
že jsem k Tobě okovy připoutaný
Ten okov obtáčí Tvůj prst
stejně tak jako Ty
sis kolem prstu obtočila mne
Je to kus skály v mém srdci
tíží mne stále víc
a já jsem proti tomu bezmocný
Orel již zase přilétá
Můj Bože, proč jsi mne opustil?
Nicollette
17. 12. 2004
Já myslim, že proto, že se bojíš rozbít pouta ze skla, že se bojíš toho rachotu, že ho někdo uslyší, a řekne, ten darebák zase něco rozbil. A přitom stačí jen ťuknout.
Anebo proto, že by sis musel přiznat, že to světlo nebylo tak oslnivý, jak sis přál?
Zajímavá otázka. Dík za ní.*