Došlo to

Ahoj, je fajn že si to takle vzala. Teď moc nemám čas, ale během dalších dní sem vyhodim víc svejch věcí. Díky. Pepin.

Básník se v díle vyrovnává se svou smrtelností. Hrouží se do představ, že již leží v rakvi a sebemrskačsky hodnotí falešný smutek pozůstalých. Zároveň se však dotýká myšlenky, že i tento jejich falešný postoj může být falešný, vyjdřuje tedy v básni jakousi falešnost nadruhou. V ní je odhalena podstata chování dosud žijících - za povadlými květy a postpohřebním opilstvím je totiž ukryt jejich dosud nevyřešený vztah s jejich vlastní smrtelností. Nikoli tedy neláskou k mrtvému autorovi! Nemohou naplno prožít smrt autora, protože se smrt jako takovou odmítají. Autor ležící v rakvi nakonec odhaluje další myšlenku - totiž nevědomost pozůstalých. Neví totiž, že ony pohřební kytice položili již sami sobě. Autor vyjadřuje po svém myšlenku: Neptej se komu zvoní hrana, tobě zvoní! Pepinovo dílo považuji za přínosné pro mladou generaci, které bude blízký jazyk a prosté vyjadřovací nástroje; taktéž názornost. Autor sám se vkládá do rakve a vše prožívá, za ty z nás hledající bratry a sestry, kteří tak mají možnost pocit vlastní smrti prožít spolu se svým vrstevníkem. Za tuto odvahu náleží Pepinovi TIP!

Fajn:))**