Na koberečku

„Nevěděla jsem to.“

„Věděla, řek jsem ti to půl roku předtim. Když jsi to chtěla udělat poprvé.“

„Měl jsi erekci.“

„Myslel jsem na Zuzanu, dvě hodiny předtim jsem spal s Dášou a myslel jsem na Zuzanu, jsme takhle spojený, vzrušuju ji a ona vzrušuje mě. Vzala jsi mě za nohu.“

„Nevyspala bych se s tebou, kdybych to věděla.“

„A proč jsi četla moje mejly?“

„Chtěla jsem tě chránit před nějakou fúrií“.

„Zuzana není žádná fúrie.“

„Teď už to vim, ale nevěděla jsem to.“

„Je to Panenka Marie, žádná z vás jí nesahá ani po kotníky. Tím, že jsi se se mnou vyspala, jsi se přiřadila k těm ostatním sviním, jako je Zuzanina šéfka nebo velká šéfka.“

„Ty jsi spal s velkou šéfovou?“

„Jo.“

„Chtěla bych, abys se mnou jel na delší služební cestu do Kanady, bylo by to pro tebe výhodný po všech stránkách, mohli bychom se třeba i vzít. Tehdy to byl nejlepší sex mýho života, myslela jsem, že se se mnou oženíš. A Zuzanu by sis moh nechat jako milenku tady v Čechách, dovolila bych ti to.“

„Nepojedu s tebou do Kanady. Spala jsi se mnou, i když jsi věděla, že miluju jinou ženu.“

„Odmítáš poslušnost?“

„Mám osobní důvody, rozvádim se a musim se postarat o děti. Pojedu sám později, se svou novou ženou Zuzanou.“

„Tak s tim nesouhlasim.“

   Max už neví kudy kam, říká jednomu z velkých bosů firmy: „Nojo, je to šílený, spal jsem s její šéfovou, se svojí šéfovou i s velkou šéfovou.“

„Cože?“ bos se doopravdy diví.

„Nojo, nenáviděj ji kvůli tomu, všechny by mě chtěly.“

„ Proč mě nenávidíš?“ ptá se Max vzápětí svojí vlastní šéfový.

„Za to, co napsala, že jsi její virtuální milenec.“

„Je to pravda. Byl jsem tvůj milenec před deseti roky, spali jsme spolu jen jednou, je to pryč, jsi moje bývalá milenka. Se Zuzanou se miluju každý den několikrát, na dálku."

„A jak?“

„Na dálku, telepaticky.“

„Myslela jsem, že to neexistuje. Panebože, jak se to tváříš?“

„Mám to rád.“

„Du pryč.“

„Di.“

„Nemám k tomu co říct.“

„Já taky ne.“

„Jak to?“

„No prostě to je, nerozumíme tomu, Zuzana to chtěla studovat.“