Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonec
20. 07. 2003
7
0
1591
Autor
Lúmenn
Sluneční paprsek mě pohladil po tváři,
přesto však nedokázal mé srdce rozzářit.
Led chladný v něm zůstal nezměněn,
z hrdla se vydral tichý sten
a slza, co z oka skanula
s ostatními na mých lících splynula.
Měsíční světlo mi přejíždí po těle,
a přesto nedokážu smáti se vesele.
Ústa mám zkřivená podivnou bolestí,
v očích mi sídlí jen smutek a neštěstí
a šaty dolů strhávám.
Nechápeš. Ty nevíš, co je to být sám.
Chladivá voda mě přijala s šuměním
ani ve vlnách se však nezměním.
Bělostné ruce pěnu rozráží
dál a dál se vzdaluji od pláží.
Však tělo tiše usíná
a život můj na dně zhasíná.
Navždy_Tvůj
22. 09. 2003
Hezké, jen tu poslední větu bych změnil na: "a život můj uhasíná." Ale i tak se mi to líbí a dávám tip.