OPĚT V AKCI-4

ČÁST ČTVRTÁ

Po stisknutí spouště Robert Staněk viděl, jak jím vypálená kulka z pistole trefila muže do pravé dlaně. Muž vykřikl a zbraň mu vypadla. Richard Kolář též vystřelil a zasáhl muže do hlavy. Postřelený muž se zvrátil dozadu, zatímco bezvládné tělo ženy padalo dopředu. Kolář dvěma skoky přiskočil ke hroutící se ženě  a levou rukou jí zachytil, zatímco pravou rukou stále mířil na muže. Ten už ležel bezvládně na zemi. Ve stejný okamžik se u muže ocitl i Staněk a odkopl co nejdále pistoli, která byla u jeho nohou..

„Čekal jsem,  že vystřelíš ty první!“ řekl Staněk.

„Předběhnul jsi mě,“ odpověděl mu Kolář.

  Staněk se pak podíval na otevřené zadní dveře sanitky, kde na podlaze ležela žena, kterou střelbou předtím zasáhl.  Ta se náhle nadzvedla a v ruce svírala pistoli.

„K zemi!“ vykřikl a vrhl se na silnici, přičemž stiskl spoušť. Kolář strhl držící ženu také prudce na povrch silnice a zároveň zaslechl kolem sebe svištění kulek. Svým tělem ženu zalehl, přičemž už mířil na zadní část sanitky a střílel.

  Tělo ženy v sanitce vzápětí zůstalo bezvládně ležet a na silnici dopadla z její ruky  pistole. Oba chvíli hleděli na bezvládné tělo a pak pohlédli  na sebe.

„Sakra! Je mi nanic!“ konstatoval Staněk.

„Mám podobný pocit,“ mínil Kolář a vysílačkou hned volal centrálu.

„Je po všem. Únosci jsou zlikvidováni. Unesená je v pořádku. Je jen něčím omámená,“ oznamoval do vysílačky.

„Jste zaměřeni. Letí k vám vrtulník!“ ozval se operační důstojník z vysílačky.

„Hele, řítí se sem policejní auto. Mám obavu, že ti,  co v něm sedí,  nevědí,  co se tu stalo,“ ozval se Staněk a vzápětí  se  rozezvučela policejní siréna. Za chvíli policejní vozidlo prudce zabrzdilo. Poté se postavilo bokem. Z vozidla vyskočili dva policisté, kteří svírali pistole.

„Odhoďte zbraně a ruce vzhůru!“ vykřikl jeden z policistů.

„Dobře. Hlavně klid. Nejsme ti,  za koho nás považujete!“ sdělil jim Kolář, který odhodil pistoli a pomalu zvedl ruce nad hlavu. Totéž udělal i Staněk. Přitom se ozval hluk  a nad nedalekým kopcem se objevil rychle se přibližující vrtulník.

  Oba policisté na ně stále mířili svými pistolemi. Vrtulník se za okamžik objevil nad silnicí.

„Jsme od BIS. Ten vrtulník patří k nám,“ řekl Staněk a střídavě hleděl na vrtulník a policisty. Kolář se pozorně zadíval do kabiny vrtulníku a spatřil, jak se z její jedné strany vyklonila postava, která svírala v ruce pušku.

„To nevypadá na vrtulník od nás!“ vyhrkl pojednou.

„Kryjte se!“ vykřikl Kolář.

  Policisté zůstali stát a hleděli na vrtulník. Postava z něho vykloněná už lícila zbraň, což Staněk s Kolářem včas postřehli. Za okamžik byl jeden z policistů  zasažen do hlavy a zhroutil se bezvládně padl. Druhý policista se rozeběhl rychle do strany, ale i on byl vzápětí zasažen do zad a sesul se na silnici.

  Staněk se pohotově sehnul pro svou pistoli a v  následujících vteřinách vystřílel zbylé náboje, co měl v zásobníku. Kolář pohotově zakryl ženu svým tělem. Oblečením mu projela kulka a on pocítil bolest v levém rameni. Přesto stačil na vrtulník, který se na ním mihl,  ještě vystřelit.

KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI

---