Kde jsi?

KDE JSI? Jsem lidská troska, ruce i nohy mám celé, duši však zlomenou a srdce mi krvácí. Žiju z podstaty, z lidské setrvačnosti, snad ze strachu ze smrti. Cit ze mě vyprchal, nedovedu potěšit a ani rozlobit, mé srdce se rozpadlo a zmizelo v dějinách. Jen tady na tebe čekám, nemůžu se dočkat. Pojď! Dlouho už čekám a jsem připraven. Kondolence jsem rozeslal, farář mě naposledy pomazal, s bližními jsem se rozloučil, bylo to hned, žádné nemám, už jen na tebe čekám. Tak pojď. Jen ty mě teď můžeš potěšit. Neodkládej to. Nech žít starce o berlích, vrahy v celách smrti, pospěs si! Těším se až mi kosa přes hrdlo přejede, nit života přetne, moje duše se rozplyne, tělo zetlí jako všechny ostatní. Nebudu myslet na zítřejší úlohy, strasti i neřesti se stanou španělskou vesnicí, a vaší radosti budu se od srdce smát. Pojďte slečno! Nestal jsem se Bezručem, Hitlerem, Ronaldem, Matkou Terezou natož pak Ježíšem. Ničím jsem vám nepomoh, nemám co říct, proč tedy žít? Kostelní myš, africká hyena, pijavka červená, papoušek Ara i mlok obrovský a hlavně oslem byl jsem já. A nic víc. Kus prachu na silnici, či doušek vody... ... to jsem já. Kde jsi má milá?

---