Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepro Tebe
18. 06. 2000
4
0
1374
Autor
slavek
V bolesti chodím, ohnutých zad
v hlouposti ztracených dobrých rad,
vypíchnout oči zalité pláčem
hrát na život s Bohem, být mizerným hráčem,
Prosím chyť ruku mou, podrž mě za ní,
chci cítit lásku Tvou, teplo Tvých dlaní
Chci prosit o milost líbat Tě na rty,
říct nechci dál už hrát, vyložit karty.
Chci ležet v Tvém objetí, topit se v citu.
pro střely do srdce schovaný v krytu.
zasažen, umírám, nechci žít bez Tebe,
upadám do lásky, vržen jsem do nebe.
***Všichni jsme si někdy s pláčem posteskli: "Trápím se láskou, která je
marná." Trápíme se vědomím, že dáváme víc, než dostáváme. Trápíme se,
protože se naší lásce nedostává uznání. Trápíme se, protože nejsme schopni
prosadit svá pravidla. - Trápíme se zbytečně. Protože v lásce je sémě našeho
růstu. Čím víc milujeme, tím víc se přibližujeme k duchovnímu prožitku.***
Duchovním prožitkem je láska sama o sobě, bez ohledu na to, jestli je
"naplněná" nebo "nenaplněná" - v lásce se
neprohrává - kdo miluje, ten je vítězem...
kolikrát ještě mě dokážes užasnout a odpovědět aspoň tipem? jen do toho.