Rozvíjím Platóna

Toto je překlad básně od Josifa Brodského, laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Tato báseň ještě v češtině publikována nebyla a v ruštině jen v exilovém nakladatelství.

1 -

Chtěl bych žít, Fortunato, ve městě, kde řeka

by se vysouvala zpod mostu, jako z rukávu - ruka

a aby pádem se vlévala v záliv s roztaženými prsty

jako Chopin, jenž by pěst nepozved na člověka

 

A aby tam byla Opera a aby v ní veterán -

- tenor pěl po večerech árii Marii usebrán

a aby mu tyran tleskal z lóže, zatímco já v přízemí

bych drtil v zubech jat nenávistí: "Beran!"

 

V tom městě by byl jacht - klub a fotbalový tým

a dle toho, že z cihlových továrních komínů nestoupá dým

bych se dovídal o tom, že nadchází neděle

a dlouho bych se drkotal autobusem k prasknutí nacpaným

 

Pak v obecný zvířecí řev bych svůj hlas vmísit moh

tam, kde hlava načne to, co dokončí pár noh

ze všech zákonů, které vymyslel Chammurabbi

jsou ze všech nejdůležitější - penalta a roh

 

2 -

Tam by byla knihovna se sálem velkým a opuštěným

v němž bych listoval v knize s množstvím čárek takovým

jaké je množství hnusných slov v každodenní řeči

co se nevecpou v prózu. Natož pak v rým

 

Tam by bylo veliké nádraží, za války dosti rozbité

s fasádou o kolik zábavnější, než co tam kolem vidíte

a tam při pohledu na zelenou palmu ve vitríně Aerolinií

by se budilo opičí mládě kdes ve mně ukryté

 

A až by zima, Fortunato, oblékla čtvrti bílý kabátek

tak bych tesknil v galerii, kde každá z výtvarných památek

- obzvlášť pak od Ingrese a Davida -

by vyhlížela tak, jak starý rodný flek

 

Za soumraku bych hledal v automobilů stádu

jezdících sem a tam, jak vepředu, tak vzadu

kolem štíhlých nahých sloupů s účesem dorským

vyrovnaně střežících budovy soudu fasádu

 

3 -

Tam by byla ta kavárna, kde mají docela dobré želé

v ní při slovech, že máme-li devatenácté století celé,

proč potom dvacáté, já viděl bych, jak kolegův pohled

na noži či vidličce by spočinul dlouze a zrozpačitěle

 

Tam musí být ta ulice s dvěma řadami stromů

průjezd s torzem nymfy v nice a bůhví co ještě k tomu

a portrét by visel v salónu a dával názorný příklad

o tom, jak zamlada vyhlížela nynější paní domu.

 

Slyšel bych o takových věcech vyprávět zpříma hlas,

jaké by s večeří při svíčkách nespojil nikdo z nás

a oheň v bubínku by, Fortunato, vrhal nachový odlesk

na zelené šaty. A potom by tiše zhas.

 

A čas, který teče na rozdíl od vody

horizontálně od úterka do středy

tam kdesi v temnotách žehlil by vrásky

a zametal vlastní stopy pro všechny případy

 

4 -

Tam by byly pomníky. A já bych znal všechny jmény.

Nejenom bronzové jezdce, kteří vsunuli v třmeny

dějin svou nohu, ale taky ty čtvernožce

jejichž vlastnosti jsou napevno otištěny

 

v občanech města. A s cigaretou k tomu

připláclou na rtu bych se vracel hodně po půlnoci pěšky domů

a jak cikánka z dlaně, já z trhlin v asfaltu

bych nahlas čet osud a škytal na kmeni stromu

 

A až by mně sebrali jako špiona nakonec

za rozvratnou činnost, manželství ve třech a tak vůbec

a za potulku, dav by zuřil kolkolem a na mně

by udřeným ukazovákem zamířil: "Cizinec!"

 

tak bych v duchu byl šťasten a šeptal si pro sebe: "Prý

je to šance, jak poznat na vlastní kůži ty

věci, které jsi zatím znal jenom zvenčí

vštěpuj si podrobnosti, volaje: "Vive la patrie!"

---