Cizí vize

A vidím město, vidím ves,

co ze snu vzešlo, padne dnes.

Jak z myšlenky se vynoří,

nevidí chybu, nevidí žal,

nevidí úsměv či pláče val.

Nevidí nebe, nevidí mraky,

z keltského mýtu korábu vraky,

z omšelé vesty na půdě dědečka,

z lepšího času pohledem na děcka.

Z vinného kraje, z ohnivé révy

visí už meče Damoklovy.

Spálené uhlí bez pláče, bez citu,

zlámané větvičky plíží se k životu.          (k cizímu)

Sníží se větve ze stromu života,

skloní své listy k hrdinům bájí,

ve vlasech Herkula světlo se mihotá,

tyto větve jen k cizím ulpívají.

A kolik je jich zítra a kolik jich je dnes?

Kolik krve, vlasů, žalu už proudí skrz ves?

Kolik matek pláče v zahradě?

Kolik nohou dupe na hradě?

Kolik stop zanechat tu smí,

Boha Zničení myšlenka cizí?

Jak v chladivém vánku

spočívá město po noci Svatojánků.

Stopy těl a mlhy hvězd

oslavnou píseň zpívá dnes.

JAK TĚLO PŘIŠLO O DUŠI

A TĚLO-TO ŽAL NERUŠÍ!

A padne ten hrad a padne ta ves.

Teď dolů do temnoty mysli

noří své prsty matka Vesny

a po nehtech jí kane krev.

Bez soucitu pro vraždu

pro srdce tu vraždu spáchá,

nevidí a neslyší, proto ztroskotají neviňátka.

Co vzešlo z krve, co vzešlo z vody,

z vody člověka -to ho vysvobodí!

Jen stále vidět život jít,

jen to ho může zachránit! --

         --Vize cizí