Milovat, nebo malovat?

Ale jelikož jsem po ní tajně toužil, říkal jsem jí, jak moc se těším. Jen se usmívala. Když zjistila, že bude v neděli sama doma, řekla, ať přijdu. Ve dvě hodiny odpoledne. Slíbil jsem, že určitě přijdu. Lepší než uklízet pokoj. Už bylo dávno, co jsem do ní byl zamilovaný, ale kousek mého srdce jí patřil i nyní. Bylo pět minut před druhou. Zvonil jsem u jejich rodinného domu na okraji městečka. Vyšla ze dveří nádherně oblečená. Šla mě uchránit před Vlčákem Danem. Ale ten byl hodný, přestal štěkat, když mě uviděl. Pozvala mě do obývacího pokoje. Sednul jsem si na sedačku. Odběhla. Za chvilku přišla s deskami na výtvarku. “Můžu ti ukázat některé další výkresy?” zeptala se, a ihned začala přebírat výkresy. Ty, co jsem měl vidět, pokládala na konferenční stolek. Ale lícem dolu. Nechtěla, abych je viděl teď. Byl jsem nedočkavý, i když trochu vystrašený. Vždyť mi bylo osmnáct. Když už byly všechny výkresy připravené, opřela desky se zbylými ke křeslu, na které si sedla. “Ještě můžeš říct ne,” varovala mě. Kroutil jsem hlavou.

Tak je tedy začala otáčet. První výkres. Zatrnulo ve mě. Byla na něm nahá dívka. Neznal jsem jí, ale měla nádhernou postavu. I vše ostatní, co nezakryly ruce. Najednou jsem se zaseknul. Došlo mi, že mě bude asi chtít malovat nahého. Vidět mé malé mužské hospodářství. Takřka jakkoli eroticky i exoticky nezkušené. Ale ona se jen smála. A otočila další. Byla to ta samá dívka, jen v jiné poloze a měla na sobě kalhotky. Následoval další obrázek. Ta dívka s nějakým klukem. Seděli vedle sebe. Samozřejmě nazí. Ani toho kluka jsem neznal. Na posledním obrázku, který jsem měl možnost vidět, byl ten kluk sám. Seděl v křesle. A místo slipů měl noviny. “A jak asi budu vypadat já?” ptal jsem se sám sebe. “A mě chceš malovat taky nahýho?” zeptal jsem se. “Ráda bych,” zněla jen Lucčina odpověď. Ještě jednou zopakovala, že můžu říct ne. Nebo se klidně můžu malovat v oblečení. A hned potom měla na tváři takový výsměšný pohled, že jsem musel říct ano. Jako by to čekala. Když mi vysvětlila pózu, kterou bych měl stvárnit, bylo mi líto, že jsem souhlasil. Vím, že nemusím, ale nechtěl jsem ze sebe udělat stydlivku, zvlášť když to byla moje láska. Tajná. Zatímco si Lucka připravovala nářadí, mě poslala na záchod. Abychom to nemuseli přerušovat. Souhlasil jsem.

Po návratu do obýváku mi jen sdělila: “Pojď ke mně.” Nevěděl jsem co, ale šel jsem. Začala mě svlékat. “Od čtyř let se umím svlíkat sám,” oponoval jsem Lucce. “Musíš být aspoň trochu vzrušený,” řekla, jako kdyby to myslela smrtelně vážně. A taky to tak myslela. Vzrušila mě. Jen co se mě dotkla. Když mi stahovala rifle, byl jsem vzrušený hodně. Asi přesně podle jejích představ. Slipy jsem si mohl stáhnout sám. Když uviděla můj zázrak, byla na ní vidět spokojenost. Pak jsem si lehnul na sedačku. Upravila mě podle svých představ. Když odcházela, sáhla mi na stehno. Vzrušení pokračovalo. Já ležel na sedačce a Lucka začala malovat. Jezdila po papíře tak rychle, že se krev přesouvala do mého mozku. Mé vzrušení ochabovalo.

A tak mi Lucka musela opět sáhnout na stehna. Nebylo mi to nepříjemné, jen jsem měl divný pocit. Přece jen jsem nahý ještě nepózoval. Jenže já moc nevydržel. Možná schválně. Když už byla Lucka docela smutná, řekl jsem jí, že nejvíc mě vzruší ona. Jen se usmála. “Tak víš co, já se dojdu převléct,” sdělila. Její kroky nabraly směr dětský pokoj. Přemýšlel jsem, co by na sebe tak mohla vzít, abych se kvůli ní vzrušil. Přišla v krátké sukni a červeném tričku. Udiveně jsem na ní koukal, mé hospodářství to nijak neochromilo. Přišla ke mně. Začala mě líbat. Rukou kontrolovala, co to dělá. Pomohlo to. Pokračovala v malování. Po deseti minutách poodešla od stojánku. “Že by zase povzbudit?” říkal jsem si. Ale ne, sundala si tričko. Měla sice pod ním jakousi košilku. Ale její ňadra krásně prosvítaly. Snad se ani nepodívala, co to se mnou udělalo, a pokračovala v malování. Za chvilku opět poodstoupila. Nyní šla dolů sukně. Hodila ji na zem. Stejně jako předtím tričko. Měla saténové kalhotky. Jen se usmívala a pokračovala dál v malování. Teď už se ani nedalo nebýt alespoň trochu vzrušený. Po několika dalších minutách Lucka náčiní odložila. Já jsem zůstával ve stejné poloze. Čekal jsem na povel. Jako poslušný pesan? Ale povel nepřicházel. Místo toho odešla Lucka znovu do pokoje. Ale nebyla tam ani celou minutu. Vrátila se do obýváku. Konečně se jí to povedlo. Viděla to. A tak rozevřela dlaň. Měla v ní kondom. A to hlavní, na sobě měla jen kalhotky. Její prsa byla nádherná. Opravdu. Když jsem byl v telecích letech, představoval jsem si Lucku nahou, ale nikdy jsem netušil, jak moc je nádherná. Přišla ke mně a spustila krátkou básničku: “Toužím po tobě, jako ryba po vodě. Tak nenech mě čekat, pojď si se mnou zahekat. Snad nebudeš litovat, když se se mnou budeš milovat. Já chtěla jsem tě vždycky mít, až budu dospělá, chtěla bych s tebou žít. Každý den se milovat, krásnou budoucnost malovat. Řekneš-li ano, zblázním se, řekneš-li ne, zabiju se!” Perfektně naučená básnička. Z jejích úst zněla tak pěkně, že jsem myslel, že spím. Nespal jsem. Až po chvíli. S Luckou. Na sedačce. Líbal jsem její tělo, co kdyby snad byla ona básnička jen básničkou a ne přáním. Líbal jsem ji důkladně po celém těle. Ona konečně přišla na to, že jsem měl pravdu – že nejvíc mě vzruší ona. Byli jsme oba tak nádherně šťastni. Najednou jsem mohl hladit její nahé tělo ve skutečnosti. Ne jen ve snu. Konečně se také splnila má dávná láska. Chodíme spolu. No už to byl rok. To tak rychle uteklo. Malovat je krásné, milovat ještě hezčí. A Lucka se nezbláznila, vlastně jen do malování. Obrázky se mnou už by určitě vytapetovala svůj pokojík. A život? Ten s ní bude nádherný.

Poznámka: Jméno mé přítelkyně bylo na její přání změněno.