Tichej řev

Když tak v duchu pohlížím
na koloběh života
jak špatní se radují
dobří bolest cítí
jak i věrnost vymírá
čest jen posměch klidí
myslím si
že neřídí nikdo kroky lidí

Když jsem mluvila o světě
a zlých zjevech jeho
když jsem o tom přemýšlela
ve skrytu srdce svého
když mé žalné kvílení
sotva konce bralo
v prudkém mysli pohnutí
třeštění mě jalo
Místo, kam jsem uviděla
scházet se ty ďábly
červy
bylo pokryto
jako by z nebe spadli
všechny příšery pekel řičely a vyly..

Jenom noc ty démony zplodila ve své chvíli
trojhlavý pes byl tam též
jenž mrtvé střeží
byly tam tři lítice
mráz po těle běží
které hnisem odporným
celý ten sen hyzdí
všude hadů sykot zní
kteří v městě hnízdí