KDYŽ SE JEDE NA DOVOLENOU.

To ráno to vypadalo u Kosteleckých velmi hekticky, což ostře kontrastovalo s prosluněným pohodovým ránem, které se rýsovalo za okny bytu.

„To je strašný! Jako tradičně nic nestíháme!“ vyhrkla Olina.

„Klid! Všechno se stihne!“ mínil Radek, který se pokoušel při balení věcí do batohu  stíhat si čistit zuby, přičemž zubní pasta dopadala na koberec.

„Jak tě může napadnout čistit si zuby v předsíni! To už si měl mít zabalený včera večer!“ zvýšila hlas Olina. A poté rázným krokem vešla do koupelny pro hadr, který namočila a s nímž pak setřela pastu z koberce.

„Jé, tatínek má díru na ponožce!“ ozval se jejich syn Petr.

„To jsou chatařský,“ konstatoval on.

„Zapomeň na to, že si vezmeš tu příšernou zelenou košili!“ řekla Olina.

„Vždyť jedeme autem.“

„Máš i trička. Stejně je venku horko!“

Radek nic nenamítal a naházel zbylé věci do batohu. Provedl to rychle, než si toho jeho manželka stačila všimnout, což by určitě okomentovala slovy, které nechtěl slyšet. Poté vytáhl ze skříně svou oblíbenou zelenou vestu a zrak mu spočinul na modré skvrně v náprsní kapse,  ve které byla propiska.

„Zasr..“ vyhrkl a vytáhl propisku.

„Co jsi sprostej!“ ozvala se Olina a jeho pokus o schování propisky a vesty byl neúspěšný.

„Jak typický!  Pokolikátý ti už takhle vytekla propiska!“ vyhrkla.

„Sakra! A zrovna to musí bejt tahle vesta.“

„Aspoň budeš nosit taky normální voblečení. Vobčas mi to připadá, že na tobě ta vojna zanechala následky.“

Na to se jen ušklíbl a rychle se snažil najít ve skříni něco jiného. To se mu povedlo a v předsíni si  nazul boty a rychle vyběhl na chodbu. Jeho syn si také nazul boty už na koberci v předsíni, což ale neuniklo zraku Oliny.

„Kolikrát jsem ti říkala, že se máš obouvat na chodbě!“ spustila hned na něho.

„Tatínek se taky obouval tady.“

„Tak to je špatně!“

„Snad se toho tolik nestalo,“ mínil Radek.

„Už jsi přivolal výtah?“ zeptala se.

„No, von zase nefunguje.“

„Tak to ty kola budeme muset dolů snést.“

O chvíli později s batohy na zádech snášeli kola po schodech. Radek šel jako první a přední kolo zavadilo o horní umělou část zábradlí. Vzápětí se ta horní velká část zábradlí utrhla a za rachotu spadla na podlahu o patro níž.

„Co děláš!“ vykřikla Olina.

„Já nic nedělám. Ten kryt byl na tom zábradlí jen položenej,“ řekl.

„Teď ví polovina baráku, že někam jedeme.“

„Prosím tebe, takový rámus to neudělalo,“ mínil, ale vzápětí se ozval mnohem větší rachot, který způsobil spadlý květináč ze stolku na patře.

„Do pr..!“ vydralo se mu z úst.

„No,  to se ti teda povedlo!“ vpálila mu, přičemž se otevřelo několik dveří na patře a v nich se objevili překvapení sousedi. Radek se tvářil nepřítomně a přemýšlel,  co je dnes ještě asi čeká.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI