VÝSADEK-4

Motorka s oběma vojáky zůstala stát několik metrů před keři obklopujícími pomník.  Trojice výsadkářů na ně skrz porost  upřeně hleděla. Němečtí vojáci se rozhlíželi všemi směry, jako by přemýšleli, kam pojedou. Ten, co seděl ve vozíku,  náhle ukázal směrem ke kostelu a rychle něco tomu druhému řekl. Hned bylo jasné, že si díky měsíčnímu světlu všiml padáků na střeše kostelní věže.

  Oba vojáci rychle seskočili a namířili si to ke kostelu. V měsíčním světle přes větvičky keřů trojice výsadkářů zřetelně viděla, jak se jejich postavy přibližují. Major Marcel Degail povytáhl s pouzdra nůž a uchopil ho za rukověť. Alain Martell také. Jeden ze dvojice vojáků rychlým krokem procházel těsně kolem keřů. Degail se pomalu nadzvedl, přičemž nespouštěl oči z onoho Němce. Když byl skoro na jeho úrovni, tak se prudce vymrštil. Ve zlomku vteřiny se prosmýkl mezi dvěma keři. Voják se ve stejný okamžik pootočil jeho směrem, ale než stačil zareagovat, byl sražen na zem a seknut nožem do krku. Druhý voják šel v tu chvíli před keříky na opačné straně. A než vůbec stačil postřehnout, co se stalo, mihnul se vzduchem nůž, který ho zasáhl do hrudi. Ozvalo se zasténání. Němec se pravou rukou chytl za zabodnutý nůž. Přitom se mu podlomila kolena a on se sesul bezvládně k zemí.

  Vzápětí od pomníku vyběhl Martttel a jedním skokem se ocitl u ležícího vojáka. Po něm vyběhl i Jean Anyz, který se rozeběhl k motorce. Současně s tím se ozval rychle přibližující se hluk motorů. Na náměstíčko se vracela ona tři německá vozidla.

„Sakra, to jsou zase ty Němci!“ zvolal major Degail a spatřil, jak první vozidlo vjelo na prostranství před kostelem. V mžiku odjistil samopal a zalícil.  Anyz se rozeběhl k motorce,  za níž pak poklekl. A poté se přes hřbet samopalu zadíval také na první přijíždějící automobil. Přiběhl také Martell. Vzápětí se ztichlým náměstíčkem rozlehla střelba.

   Německý voják sedící za volantem auta,  ve kterém jeli dva němečtí důstojnicí, upřel zrak přes přední sklo na prostranství přes kostelem. Díky jasné noci zahlédl na něm stát motorku a taky spatřil dvě běžící postavy.

„To bude asi naše spojka,“ řekl a vzápětí ustrnul, když uslyšel první zarachocení samopalu. O vteřinu později předním sklem prolétlo několik kulek. Instinktivně se za volantem přikrčil. Hned poté pocítil prudkou bolest v pravém rameny a ruce. Sešlápl pedál od brzd a točil volant do strany. Důstojník sedící vedle něho něco vykřikl. Další kulky prolétaly předním sklem či se zarývaly do kapoty auta.  Řidič slyšel, jak se sypou střepy a cítil jejich dopadání na sebe. Vzápětí ho náraz mrštil hlavou na volant.

   Automobil narazil do kmenu stromu. Pak uslyšel zvuk otevíraní dveří. Pohlédl vedle sebe a postřehl, že ze dveří rychle vylézá major.  Poté se ozval zvuk dopadajících kulek na boční stranu vozidla. Ve stejný okamžik mu tělem projela prudká bolest. Bolestí vykřikl a zhroutil se bokem na okraj sedaček, kde zůstal ležet. Než přestal vše vnímat,  zaslechl ještě i několik výstřelů z pistole,  ze které střílel důstojník.

   Major Kirchner měl to štěstí, že se zavčas na předním sedadle sehnul a žádná kulka ho  nezasáhla. V prvních okamžicích byl střelbou překvapen. Přesto prsty pravé ruky odepnul pouzdro a vytáhl pistoli. Při nárazu do stromu se praštil o palubní desku ramenem, ale hned otevřel dveře a sehnutě vylezl ven. Přitom se podíval na zadní sedadlo, kde uviděl zhroucené tělo kapitána, kterého kulky zasáhly do obličeje. Po vylezení se přikrčil za bokem kapoty a střílel směrem ke kostelu. Zahlédl běžící postavu a zalícil na ní. Stiskl dvakrát spoušť. Postava se ocitla na zemi. Rychle se schoval za auto a vyměnil si zásobník v pistoli. Opět se přikrčeně nadzvedl a když chtěl  vystřelit,  postřehl od ležící postavy záblesk znamenající střelbu, kterou také současně uslyšel. Vzduchem zasvištělo hned několik kulek. Některé ho minuly, ale jiné vzápětí zasáhly, načež pocítil bolest na hrudi. Vypadla mu pistole. Pak klesl na bok vozidla,    po kterém se sesul na zem.

KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI