Básník bez duše...

Příběh snad bez konce:

Když jsem tenkrát bloudil, jako básník bez duše,
netušil jsem ani trošku, že si jednou pokecáme,
dnes mi už mou teorii, nikdo snad vzít nemůže,
včak zdá se mi že osud to chce že se asi nesetkáme.  

Když se v mojich prázdný očích odrážely tvoje básně,
já zjistil jsem že když miluješ tak už celým srdcem,
jsou tak láskou prozářené že svítí když se zhasne,
jsou v nich celé příběhy a život je jejich strůjcem.  

Sundej prosím z očí brýle a ukaž mi mou tvář,
věř své kráse a své síle jen tím vše můžeš ovlivnit,
s tebou bych rád tvávil chvíle a všechen volný čas,
rád bych byval u tebe s chtíčem se v tobě zabydlit.  

Mám rád tvojí upřímnost bez přetvářek a bez lží,
citíl jsem s tebou trápení tvé s kterým jsi se svěřila,
viděl jsem v tvém textu jak ti život rychle běží,
a pozoroval z vyprávění jak často jsi se zasnila.  

Sakra už se bojíme oba toho co se může stát,
každý z nás má zkušenosti však nemůže je využít,
zkoušíme si na vojáky s city svými pořád hrát,
zbývá se už jenom sejít, a trochu kuráže si naložit.  

Nepoznal jsem lásku však chtěl bych vědět co to je,
využít své skryté city a naučit Tě víc mýt rád,
nepoznal jsem sebe a chtěl jsem s láskou do boje,
chci mýt život jako jiná a bikdy v lásce neprohrát.  

Tahle báseň navazuje na to co jsem ti kdysi řekl,
povídal jsem o strachu a o tom co mě trápí,
suchou nohou nepřeskočís svou širokou řeku,
to já jsem člověk bez duše co jenom všechno zhatí.  

Jak perpetum mobile dokola točí se náš tenmý vstah,
zdá se že nikdy nedojde konce že se budem stále trápit,
dnes to vidím že jen já jsem své i tvojí lásky vrah,
zkus na minulost zapomenou a nebo se tam vrať.  

Dva životy nelze žít, jen jeden pravý a jeden sen,
v realitě co se v noci zdálo ve snu co se stane,
nikdy zpět už asi nevrátíš svůj promarněný den,
život žijem jenom jednou co si berem to je dané.  

Nevím jak to ukončit opravdu to nejde lehce,
rád bych s tebou seděl sám u jednoho stolu,
patřím k lidem bez duše co je nikdo slyšet nechce,
však když by to šlo uskutečnit byly bychom pořád spolu.  

R.M. for AnN. 2003