Jako autostopem

Silnice se kroutila jako had ...a kdo kdy vjížděl do Plas směrem na Plzeň, ten mě dá jistě za pravdu...slunce zapadalo a snad by se i zdálo, že už snad pan Podzim počal se svým každoročním zmalováním...ale kdepak..je léto...horké léto ...léto rekordní(náš soused by řekl je to léto broskví...díky opravdu monstrosní úrodě)a při takových hicech a takové kvalitě silnic se stává jízda autem pohromou namísto prožitku...Svým červeným Ferrari (jak důvěrně a s trochou odvahy nazývám svého 13 let mladého Favorita) ukrajuji z nerovností vozovek. Ach jo ještě 150 kilometrů a budu tam ...tahle cesta ze severu Čech do Bavor je opravdu děsivá.(věčnost trvající nechutnou objížďku Jesenice raději nezmiňuji, dostal bych se úplně někam jinam a kazit si to teda nebudu !)

Už dlouho jsem neviděl žádného stopaře...pomyslel jsem si...jojo to byly časy, kdy jsem stál na výpadovce z Prahy na Chomutov a zvednutou rukou dával projíždějícím na srozuměnou, že jsem ochoten se s nima svést...a protože jsem po většinou měl mnoho času na přemýšlení hrál jsem si vždy takovou hru ...Kde je asi můj řidič nyní? Třeba už za zatáčkou( většinou tato varianta byla nejméně pravděpodobná) nebo právě vjíždí do Prahy po dálnici od Brna nebo že by  právě tedˇ po noční někde v Brně  vstával a teprve se rozhoduje zda tetku v tom Karl-Marx- Stadtu navštíví či nikoliv...kolikrát jsem to chtěl vzdát ..ten interval mojí trpělivosti byl odvislý zejména na roční době a počasí obecně, nejsou 3 hodiny za slunečného ne moc horkého dne jako 3 hodiny na dešti a větru v podzimním čase a o zimě a blátu a mrazu nemluvě...ale nikdy jsem to nevzdal, VŽDY přijel a zastavil někdo, kdo měl slitování, chuť se vypovídat případně pochlubit (vozem, prací, ženou, psem...),kdo měl jenom touhu udělat dobrý skutek..či jenom pospolu hoďku a půl mlčet....nebo vím já proč ...vždy jsem dorazil do cíle...Kdo kdy stopoval ví, že tipovat kdo zastaví je velká loterie...nikdy jsem to za ta léta nedokázal vystihnout...jednou kravaťák,jindy děda ve škodíři, tuhle AVIAtonik s jednou řadou kol za postranní čárou a čtyřicítkou na tachometru, tamhle zase nějaký jiný děda(pojmem děda momentálně myslím člověka okolo 45 let pozn.aut.) ale s nadupaným meďourem a jindy samotinká slečna v pěkném voze, které jsem před rozjetím se musel slíbit, že jí nic neudělám...Do lidí nevidíš a to jací jsou ve skutečnosti je snad jenom moje zdání o nich, nic víc ...jak je težké postihnout lidskou bytost ve své neopakovatelné podstatě...Jsme zkrátka takoví, kterak nazíráni ostatními ..hmm ale ve skutečnosti...

Ha Plzeň ..město piva! Borská pole a ....kde asi čeká ta moje nová...jaká asi bude ( myslím charakterově)..třeba stojí za nejbližší zatáčkou ..ale to radši ne !! nebo někde  právě pracuje, spí či sní...nebo se možná ještě nenarodila ...doufám, že už nezemřela...a já bych se to dozvěděl až od její sestry, která by neunesla tíhu nevyřknutého tajemství a v mém věku dvaasedmdesáti let by mě všechno vypověděla...posléze bychom se společně odebrali ku hřbitovu v malé zapadlé vísce, položili bychom kytici dvaadvaceti rudých květů na vichrem, deštěm a samosebou i mrazem znehodnocenou desku, kterážto ve finále by byla stejně jenom ubohou imitací italského mramoru...Jo jo nevíš dne ani hodiny ...Jenomže kde se vůbec mohou dva lidé, jedoucí svojí cestou vlastně potkat? V práci?  Při nákupu? (slečno tenhle je se slevou ...pozor ztratila jste, zřejmě nedopatřením kuřecí prsa...já jen, že jsou kvalitní...), na parkovišti? (chcete..pomůžu vám zamknout auto?),v hromadném veřejném prostředku? (to nesmrdím já!!!, nýbrž ten dvoumetrový skunk vedle mě)...je to zkrátka otrava...nerad jezdím autem sám a už vůbec ne na dlouhé trasy...cesta životem je z pohledu jedince ta nejdelší ...

Haben Sie etwas zu verzollen?  Ne..nemám... snad jen...snad...jen svou touhu...ale to bychom tu byli do rána...

Weiter fahren!...hmm no co jiného taky!