Kopretina

Květina na louce,
rozkvetlá kopretina,
vzlyká jen slabounce
kéž bych byla jiná.

Krásnou růží v zahradě
na pohled obdivovanou,
jinou kyticí na trávě
šlechtěná nazývanou.

Vzlyká jen slabounce
kéž bych byla jiná,
kéž nějaké chudince
duši bych uchvátila.

Květina na louce,
rozkvetlá kopretina
ze žalu po lásce
zvadla, zlenivěla.

Na poslední chvíli
malá dívka shrbená
projde kolem-uvidí ji,
ve své ruce pozvedá.

Květinko na louce,
zvadlá kopretinko
jedné tvé chudince
srdíčko zesmutnělo.

Proč nezvládlas žal
a touhu po kráse
pro tebe obdiv mám -
záleží Ti na lásce.

Já shrbená procházím,
zrůdných tvarů celá,
tebe sklíčenou nacházím,
proč jsi to jen vzdala?

Pro oči slepé nevidělas
jak duši krásnou máš,
neobdivována - zlenivělas
komu teď radost dáš?

Domů si tě vezmu,
do vázy uložím,
pak k tobě si sednu
radostí se nabažím.

I přes svojí vadu
já miluji svět,
i když stojím věčně vzadu
v ruce držím květ!

V tolika maličkostech je krása, kterou nevidíme....