Pamatuješ

Sedím v tom pokoji,
kde umřel čas,
kde vzpomínky se stíny

                                  plazí.
Vzpomínáš?Zde leželi jsme

                                    nazí.

Na parapetu leží zbytky sněhu.
                    Hladím ho prsty,
já pamatuji si Tvou něhu.
A pamatuji i Tvé odchody,
když odcházel jsi k

                           ránu,
mě zamknul v tom pokoji.

Zamkls ho na pomyslný klíč,
             já věděla že už jsi pryč
a bála jsem se každého

                                   večera,
že jednou příjde Tvá žena a
řekne:"Tohle se nedělá".

Pokaždé jsi ale přišel Ty.
Vidím Tě stále stejně,
Tvé vlasy,čelo,bradu,rty...

...a když pak ony řekly to,
 čeho jsem se bála,
díval ses

vyděšeně,
protože já,já se smála.

Ty nevíš,že ten smích

mě uvnitř

celou mrazil.
Jako ty zbytky sněhu.
Víš,já pamatuji

si Tvou něhu...