o pánovi "Někdo"

…Víte, pane šéf…kroutil se Jirka.

Moment…., zasyčel Pan Dolner, pan majitel, pán „někdo!“…pssst,….slyšíte Jirko, jak to pivo šumí, jak  zpívá pěnička, jak ta pěnička z piva zpívá…..?

Ano pane šéf…, ale, já jsem…. svíjel se Jirka a kroutil se  nesměle a nervózně v bocích.

Moment…vidíte Jirko, jakou má jiskru…jakou má pěnu?…..a pan Dolner pozvedl půllitr proti oknu,….kdepak, já jsem pán někdo, já mám nejiskřivější pivo v Praze, kam se na mě hrabou z Bránické, nebo od Kmochů, nebo i od  Tygra… já jsem pán „někdo“…ale , Jirko, o pivo se člověk musí starat, musí se člověk starat o stolici, o trubky, o půllitry, hostinec musí být jako co? jako klícka…ale hlavně Jirko, člověk sem nesmí vpustit kdejakou tu havěť z ulice…Tohle přeci není  žádná zaplivaná hospoda na Florenci na nádraží, tohle je hostinec, tohle je můj hostinec a já jsem pán „někdo“… a to pivo, to nejchutnější pivo nedokáže ta chamraď ani vychutnat. ….co jste to vlastně chtěl?

…Víte, pane šéf, ….lidi sem chodívali nejen na pivo, lidi sem chodili, aby byli k sobě blízko, aby si mohli zazpívat, aby se mohli spolu smát a vy……Jirka se bojácně přikrčil a šeptem jen dodal…a vy jste jim to všechno zakázal.

No dovolte! Jirko, to jako já si mám nechat ve svém hostinci, který nemá obdoby, já si má nechat přerůst přes hlavu kdejakého hejhuláka… a víte co Jirko, zítra už chodit nemusíte…. pan Dolner, pan někdo, pan majitel se nadmul a zrudlo mu bělmo jako by chtěl kýchnout.

Víte, pane šéf, chtěl jsem vás právě již na začátku požádat, kdybyste byl od té laskavosti a mohl mé služby postrádat….já jsem vyučený vrchní, já jsem se vyučil u  Tichoty…víte, já mám rád lidi, já rád obsluhuji usměvavé tváře….ale do téhle hospody, pardon, do tohoto hostince již čtyři dny nepřišel ani živáček….Jirka se uklonil a utěrku pietně odložil přes roh pivní stolice. Kasírtašku položil opatrně na hřbet pípy.

Ale  jo, jen si jděte obsluhovat tu chamraď, jen si jděte….odfrknul pan Dolner, pozvedl půllitr, prohlédl si tu pověstnou jiskru a gurmánsky s gustem se napil. Rozhlédl se, aby se ujistil, že jej nikdo nesleduje, našpulil tváře, vykulil oči a zbytek piva z úst se mu vyřinul přes rty, na fousy, na pupek, na zem. Pan Dolner si překvapeně a znechuceně odplivnul do dřezu.

Doprdelekurvadrát, vždyť to se nedá pít, jak je to zvětralé…!..  a půllitrem vztekle mrštil napříč prázdným hostincem.