Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOd: "Petr Celý - Filosofie"
28. 06. 2000
4
1
619
Autor
CMPI
--------------------------------------------------------------------------------
Datum / čas: 28.06.2000, 06:07
Od: "Petr Celý - Filosofie"
Komu: "Účastníci konference Filosofie"
Kopie pro:
Věc: Krasny den
--------------------------------------------------------------------------------
JEDEN PRIBEH:
Nekdy je dobre se zastavit a zamyslet se nad Zivotem.
Muj pritel otevrel zasuvku pradelniku sve manzelky a vyndal z ni balicek
zabaleny do hedvabneho papiru. Nebyl to ledajaky balicek,ale balicek
s krasnym spodnim pradlem. Odhodil papir a prohlizel si hedvabi a
krajku. Toto jsem ji koupil, kdyz jsme byli poprve v New Yorku. Od te
doby ubehlo asi 8 nebo 9 roku. Nikdy si to neoblekla. Chtela si To
nechat na zvlastni prilezitost. A ted, myslim si, ze prisel ten
moment. Priblizil se k posteli a polozil pradlo k ostatnim vecem,
ktere chtel poslat do pohrebniho ustavu. Jeho zena prave
umrela. Kdyz se ke mne otocil, povidal:
Neschovavej nic na zvlastni prilezitosti, kazdy den, ktery zijes, je
vyjimecny.
Stale jeste myslim na jeho slova, ktera zmenila muj zivot.
Dnes ctu daleko vic nez predtim, a uklizim daleko min.
Sedim na sve terase a vychutnavam prirodu, aniz si vsimam buriny v
zahrade.
Travim nyni vice casu s moji rodinou a s mymi prateli a mene casu v praci.
Pochopil jsem, ze zivot je sbirka zkusenosti, kterou je treba chranit.
Od nynejska nic neschovavam. Pouzivam denne svoje kristalove sklenicky.
Kdyz se mi chce, sednu si i v nových kalhotach na mez.
Vety jako: "Jednoho dne..." zmizely z meho slovniku. Kdyz se to vyplati,
chci veci hned a chci je videt, slyset, vnimat a chci je delat. Nejsem si
celkem
jisty, co by delala manzelka meho pritele, kdyby vedela, ze tu uz zitra
nebude.
ZITRA - sluvko, co bereme az prilis casto na lehkou vahu.
Myslim, ze by zavolala jeste sve rodine a blizkym pratelum.
Mozna by zavolala i dalsim pratelum, aby se udobrila, anebo omluvila za
spory.
Myslenka, ze by jeste sla na veceri do cinske restaurace se mi velice
zamlouva,
cina byla totiz jeji oblibene jidlo. To jsou ty vsechny male neudelane
veci,
ktere by mne velice rusily, kdybych vedel, ze jsou moje dny spocitany.
Znervoznovalo by mne, kdyby jsem uz nemel videt pratele,
s nimiz jsem se chtel jeste jednoho dne potkat.
Znervoznovalo by mne, kdyby jsem nenapsal dopisy,
ktere jsem chtel jednoho dne napsat.
Znervoznovalo by mne, kdyby jsem nerekl dost casto sve mile, jak ji mam
rad.
Nyni uz nepromeskam nic.
Nic, co muze prinest radost a usmev do meho zivota,
neodsouvam a neschovavam na pozdejsi dobu.
Rikam si, ze kazdy den je neco zvlastniho.
Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta jsou neco vyjimecneho.
Az dostanes tuto zpravu, premyslej zda jsou lide, ktere mas rad,
kterym tuto zpravu muzes poslat, zda ji i skutecene chces poslat
a zda myslis, ze je to potesi.
Nespolehej na to, ze to udelas nekdy priste - "jednoho dne...",
protoze pak to uz mozna neudelas nikdy.
1 názor
selviskhed
10. 09. 2007
naprostej souhlas (tip)
je zajímavý, jak komu dlouho trvá, než k něčemu podobnýmu dojde...
jsem dnes asi trochu naměkko a poněvadž jsem se podobnými myšlenkami nedávno zabýval, slzy se mi draly do očí...
( proč chci být s každým v zadobře, ale mám tolik nepřátel ...?! )
...též děkuji...já to vím, už dlouho to vím - ale jsou dny které stejně proplují mezi prsty...a je jich škoda...moc velká škoda.