krása je když..

tohle je druhá v pořadí našeho fotorománu.. taková optimistická, jedna z nejlepších, co jsem podle mě kdy napsal..

Báseň milované psaná labutím perem
Rudým inkoustem na papír zlacený
Chrám duše s cestou z černých perel
Safíry a diamanty do výšky stavěný

(To je krása…)

Mramorová socha s očima Davida
Na stéblu trávy kapka čerstvé rosy
Červánky na obzoru, do dáli letící černí kosi
Možná, kdyby, aby, tisíce květnatých vět

(To je také krása…)

Právě zemřelá stará žena uprostřed chodníku
Nůž zabořený hluboko do čerstvého chleba bochníku
Rudá růže se zelenými listy malou mšicí pokořená
Ruina starobylého domu do temného močálu zanořená

(I to je krása…)

Hustý příval jarního deště
Samotný člověk v cizím městě
Louže bláta na kraji silnice
Růžová barva nanášená na líce

(I taková je krása…)

Ty jak sedíš u stolu, zarputile přemýšlíš
Nepatrná vráska na čele, rukou jí pohladíš
Vzpomínka, která se ještě nestala
Ničivá bouře, co zázrakem ustala

(Krása je…)

Když se usměješ a odpovíš
Já tebe taky, vždyť to víš
Když běháš po pokoji
Jak včely ve svatebním roji

(Krása!! Krása!!)

Když srdce co chce hlásá
Když pro tebe teskně bije
Když radost nastupuje
Když srdce co chce hlásá
Tak to je, Bože, krása…

---