maringotka

???

Kdyz vyrazily prvni snezenky ze zeme, tak maminka vytahla z knihovny vojenske podrobne mapy ceskych kraju, predevsim jiznich Cech a Vysociny rozprostrela ve vsech pokojich rozlehleho domu a cela rodina se tim padem stehovala do kuchyne a pokojicku po sluzce a desili se veci pristich. Vedeli jsme z drivejsich let, ze nastane kruty cas velke setrnosti, coz znamenalo, ze se v prvni rade vypne topeni, pro tento pripad jsme vsichni vyfasovali po domacku za dlouhych zimnich veceru upletene svetry hladce obratce z ruznych zbytku, ponozky, ktere specielne mne sahaly az po zadecek, snidane byla jak za valky, tenoucky krajicek chleba potreny troskou margarinu a domaci marmeladou, kterou jsme uz nemohli ani videt, obed byl stejne vydatny a vecere se skladala z ovesnych vlocek a horkeho mleka. Maminka rejdila po kolenach sem a tam a jezdila prstem po mapach, neustale si delala nejake poznamky a bylo jasne a to nejen nam, ale celemu pribuzenstvu, cele ulici a snad i cele ctvrti ...jo, tam u nich se bude zase kupovat chalupa na rekreaci. Jeji pocinani nebylo zrovna nejbezpecnejsi, z vypraveni vim, ze uz v padesatych letech takto zacala, odjela spolecne s nejstarsim synem a jeho kamaradem do jiznich Cech na prohlidku nejakeho vytouzeneho objektu a uz se nevratila. Nikdo nevedel, kam se podela a tatinek zustal doma sam s malou hocickou, ktera nechapala svet. Po tydnech hledani a vysetrovani k nam dorazil korespondencni listek s prostou vetou.... „mame se dobre ! mama“ Zpatecni adresa byla jednoznacna: Veznice Ceske Budejovice. Jenom nejakym vyssim rizenim a tim, ze vsichni onemocneli na zloutenku byla s chlapci propustena a vratila se stasne domu. Pozdeji vypravela, ze omylem prejeli pri hledani te chalupy pohranicni pasmo a tak se stalo ze dostala na cely zivot oznaceni kopeckarky. Vzpominam, ze se potom pri prvnich snezenkach zadne mapy nekonaly. Hodovali jsme v pretopenem byte, cele jaro leto podzim zimu a pak to zase zacalo....., ale neco se zmenilo vytratily se mapy jiznich Cech a zustala jenom Vysocina a nastala jeste jedna vyznamna zmena, topilo se dal i jidla bylo dost a maminka neodjizdela kazdou sobotu a nedeli nekam neco okukovat, kdyz odchazela tak se brzo zase vracela, neustale neco kutila na pude, kam nikdo nesmel chodit a tatinek, ktery vsechny tyto maminciny eskapady akceptoval bud z velke lasky nebo velkeho zoufalstvi v zertu nam potichonku rikal, ze tam maminka asi stavi chaticku. Kdyby vedel jak blizko je pravdy. A tak jednou v nedeli, uprostred bezvyznamneho mesice brezna, nebyl ani svatek ani nikdo nemel narozeniny zavonela domem vune svickove. Vsichni jsme strnuli v ocekavani co prijde, nikdo si netroufal ani sluvkem zeptat, co kdyby si to maminka rozmyslela. Dalsi prekvapeni prislo v zapeti, prostrela stul v jidelne hodobozovym nadobim, krystalem a vylestenym stribrem, az nam oci prechazeli, koukali jsme se klicovou dirkou a i tatinek si nejiste hladil bradu a stridave jezdil prstem pod nosem a to delal skutecne jenom ve vysokem stupni premysliveho rozcileni. Konecne bylo poledne a dolehaly k nam zvony nedalekeho klastera u Markety, kdyz nas maminka s neznym usmevem vyzvala, abychom usedli. Mezi polevkou s hvezdickama a hlavnim chodem nam rekla, ze nam musi sdelit dulezitou zpravu. Zatajil se nam dech, snad nam nechce ric, ze na dalsich pet let se musime se svickovou rozloucit, oh boze jenom to neeee! A pak to prislo: Tatinku, deti, koupila jsem od cikanu cirkusacky vuz za pouhych 6.000 kc, ktery stoji v brevnovske cihelne, uz jsem jej nadherne opravila, nechala udelat nova okna i schody, natrela zvenci i zevnitr a zaridila, vlastnima rukama zrestaurovanym nabytkem po babicce co byl jeste na pude a to bude nase rekreacni residence. Takove ticho jake se u stolu rozprostrelo uz jsem nikdy v zivote nezazila. Nikdo ani nepipl, ale ja hrdine pri predstave, ze budeme o prazdninach bydlet v cirkusovym voze, ani ne pulkilometru od nasi skoly, jsem vyjekla, ze to radsi pojedu do pionyrskeho tabora, cimz jsem slizla opovrzlivy mamincin pohled. A tak jsme prisli k nasi do dnes tak milovane Maringotce.

---