Jsou vodníci, a nebo nejsou? kdo ví?

 

                                   Vodnická

 

Co si to vlnky říkají?

 Že pláče  vodník ve křoví.

 Schovává se tam potají,

 puleček nám to dopoví.

 

                             Tak neplač, milý vodníku,

 děti si s tebou kopat nemohou.

 Na louce je moc povyku,

 buď rád, že stojíš na nohou.

 

 Zatímco skřítci skotačí,

 slzičky svítí v olšinách.

 Už aby bylo po pláči,

 vždyť je to samé ouvej, ach.

 

 Míč letí hlava nehlava,

 děti ho chytnou někde v trávě.

 Slunce jim góly přihrává,

 Čechrá si polštář po té slávě.

 

 když je tu starý známý podzim

 a za ním ve vratech je zima.

Na sáňkách, bruslích, děti vozí –

 Pepík má nápad za ušima.

 

 Vodníka přibrat do branky,

 a k němu přibrat hejkala,

 ty tam jsou mokré moldánky,

 vrána jim do hry krákala.

 

    Je po pláči už, vodníku,

touš lítá sem tam oblohou

za hrází tolik povyku,

jsi rád, že stojíš na nohou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---