Mám je rád

Obří slimák s býčíma koulema zavěšenýma na konci tykadel za sebou táhl kosmickou loď, ze které opodál stojící pětinohý bubák uhryzl levé křídlo. Vochomůrka to ale neviděl. A to hnedle z několika důvodů: Tak za prvé měl jenom jedno oko (a to mu navíc poměrně rapidně zdrhalo směrem na severoseverozápad), za druhé byl asi 500 kilometrů od místa činu, no a za třetí ho odtud dělil hustý závoj neviditelné nevěsty. Ne, že by mu to vadilo. On měl totiž docela jiné starosti. Maelstrom, který ještě před pár hodinkama vyl kdesi v dáli, se teď k Vochomůrkovi nebezpečně rychle blížil, hrozivě při tom metamorfoval a vyplivoval ze sebe kousky hmoty nápadně připomínající rozemletý mozek se špetkou majoránky. Nejhorší byl na tom ale fakt, že Vochomůrka nemohl ani utéct, neboť mu před chvililinkou vítr ufoukl obě nohy. Už už to vypadalo, že je Vochomůrka nenávratně v knedli, když v poslední minutě odkdsi přiletěla obrovská trojhlavá vosa (nesla někomu kufr) a statečně se postavila mezi Vochomůrku a Maelstrom. "Sláva!" zajásal Vochomůrka na malé mlžné hovno, které se elegantně vznášelo opodál. "Jsme zachráněni!" To však neměl dělat. Maelstrom to evidentně zaslechl a vzal to jako výzvu. Roztočil se nevídanou rychlostí a spolkl vosu, její kufr, i Vochomůrku s jeho okem, načž metamorfoval v blíže nedefinovatelné cosi. Takže jako jediné vyvázlo hovno.* Asi mi nebudete věřit, ale tohle všechno se opravdu stalo. Fakt, viděl jsem to na vlastní oči. Jsem totiž na mraky :-)

* Zde si dovolím malou paralelu. Taky ve svém okolí pozorojete, že hovna (ano, hovna, jakkoli elegantně se vznáší) často zůstávají nedotčeny, zatímco roztomilí Vochomůrkové a statečné vosy nenávratně mizí v chřtánech nenasytných Maelstromů?