Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sebevražda

12. 09. 2003
0
0
677
Autor
Kalábek

Zavřel za sebou dveře do koupelny a zamknul. Nikdy se nezamykal. Vytáhl z kapsy mobil a položil ho na poličku nedaleko vany. Začal se svlékat. Pomalu. Normálně všechno jen shodil na zem, smuchlal dohromady do neúhledné koule hadrů. Teď ale všechno důkladně skládal a pokládal na pračku.

Nahý přistoupil k vaně a začal napouštět teplou vodu. Ze zásuvky vytáhl žiletku. V zrcadle zahlédl svůj odraz, ale hned odvrátil zrak. Nechtěl to udělat ale musel. Všem jen ubližoval, ničil je. Nechtěl nikoho otravovat, chtěl zmizet a nikdy se nevrátit. Vymazat sám sebe z životů ostatních.

Vana byla plná, lehl si do ní. Voda byla příjemná. Užíval si posledních pocitů. Už pár dní si uvědomoval, že to, co dělá, dělá možná naposled. Snažil se zapamatovat si všechno dobře, ačkoli věděl, že zanedlouho na všechno zapomene.

Žiletka  projela kůží. Nebolelo to. Nemělo to bolet. Z ruky se neochotně vyvalily první kapky krve. Pohodlně si lehl, užíval posledních minut života. Cítil tlukot srdce a z jeho ruky rytmicky stříkala krev. Jeho život mu běžel před očima. Záblesky nejasných vzpomínek mu pobíhaly v hlavě v absolutním chaosu.

Jezero plné labutí a rohlík v jeho ruce, školka a spousta hraček, nástup na základní školu, první opravdová přátelství, zklamání, pomalu se probouzející opravdový život. Život bez problémů. Život, který končil tak záhy. Hádky s učiteli, s rodiči, první láska, polibek a rozchod. Bolest a nenávist.

Voda začínala nabírat červený nádech, necítil zápěstí, život z něm pomalu unikal. Odchod z vedoucí pozice do ústraní. Život bez přátel. Krabice s novým počítačem v jeho pokoji, slzy štěstí v očích. Štěstí, které se obrátilo proti svému majiteli. Hodiny a hodiny u monitoru, život bez lidí, život na internetu. Střední škola, několik lidí, kterým mohl říkat „přátelé“. Záchvěvy lásky, kvanta zklamání a bolesti. A pak? Prázdniny. Ona. Její hlas, vlasy, oči. Její dotyky. Deprese a strach z budoucnosti. Radost z poznávání a strach ze ztráty a bolesti. Odmítnutí a vana plná vody. Nedokázal být sám, jeho srdce bylo rozežráno samotou, životem bez lásky.

Mobil na poličce zapípal a jeho hlava klesla pod vodu.


trochu víc bych to rozvedla... hlavně na začátku. Teď se to zdá takový nijaký, název už sám o sobě říká hodně..

Text mě nijak nezaujal. Nebyl jsem ani překvapen (navíc, když mi nadpis řekne vše, jak bych také mohl), ani jsem zde nenašel nic nového. Prostě další povídka o smrti, tentokráte sebevraždě. Navíc je druhá část vedena formou úsečného popisu (asi kvůli krátkosti), což úplně rozvrací jakoukoli čtivost.

enos
13. 09. 2003
Dát tip
realne,....... len trochu kratke, jeho smrt nemala byt taka rychla......skus viacej rozpisat zivot a spomienky........podla mojho nazoru by to chcelo trochu viac melodramy a citu ;)

Dirty
13. 09. 2003
Dát tip
stojíš o hlubší kritiku? fajn..je to příliš rozlítostnělý, sentimentální. Téma je absurdní příliš povrchní. Jednoduchý postřehy, zdlouhavý... "nechtěl to udělat, ale musel" jak říkám, moc lítosti sám nad sebou...

tanganika
12. 09. 2003
Dát tip
to bude dobre, mam pocit, kazdy z nas ma niekedy taky pocit, ze uz nejde dalej, ale ide!!!!

Maksudov
12. 09. 2003
Dát tip
¨Romantický klišé. bez nich by to možná bylo lepší.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru