Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro Petra
16. 09. 2003
0
0
1041
Autor
Osirie
Velké přátelství se vždy zaládá na něčem tajemnějším, než je shoda věku a povahy.
Sedí na hvězdy kouká
hrudník se prudce zvedá
když vlna bolesti
srdíčko bourá
dívá se nahoru, tichounce trpí
srdíčko bolí, bolí
když její dlaně na prach je drolí.
Prober se prosím tě! Neplakej!
Se shora dolů se podívej, trošku se usmívej.
Lodička lásky k přístavu pluje
vítr ti slzy osušuje
lodička lásky k tobě pluje
nová láska se rodí a stará hyne.
Navždy_Tvůj
18. 09. 2003
Ja nechci hodnotit vztah k lasce u ostatnich lidi. U tohoto muze ale vim ze hodne trpi, chtela jsem ho nad vec povznest a prala jsem si aby pochopil ze pro..jedno kviti slunce nesviti. No a jinak, myslim ze laska je ruzova a jen tak na okraj: Ja uz nejsem davno, davinko zamilovana skolacka. Mej se pekne a dekuji za kritiku. (:-o((
Je to naléhavé. Avšak věnováním ten text myslím tratí, jakoby zlaciněl do podoby sešitkového povzdechu zamilované středoškolačky.
A pak verše "lodička lásky", vítr ti slzy osušuje.. ééé/ trošku růžové, nemyslíš?