Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

zápisky z paříže XII

17. 09. 2003
1
0
2816
Autor
halivera

17. září 2003

   středa je ve francouzském školství specifickým dnem. děti mají odpočinkový den, tedy výuku pouze do 12h, ne do 16h30min jako jindy, a k tomu všemu bez oběda.
   i naše školička s vojtím byla specifická. měli jsme rozumovou výchovu. za první půlhodinu jsme udělali spoustu věcí - zaťukali na zvířátka uložená ve skříni, abychom je probudili a mohli s nima pracovat; společnými silami přišli na to, že není pátek, ale středa (nepomáhalo ni to, že jsme uproSTŘED týdne nebo že když si tenhle den odpočítáváme na prstech je na proSTŘEDníčku). ohledně  počasí vojtí bezpečně poznal, že ani neprší ani není slunok schované za mrakem, ale že na nás přímo svítí, protože je nádherné babí léto už od samého rána. následně  jsme si podle obrázků říkali: "když jsem se ráno probudil, šel jsem na snídani (měl jsem to a to), vyčistil jsem si s maminkou (tatínkem) zuby, teď jsem ve škole, pak si budu hrát s autama, pak bude oběd, a pak půjdeme do parku nebo na výlet." s tímhle vyprávěním mi opravdu dělá radost. hodně mu to obměňuju, protože má výtečnu mechanickou paměť. nakonec jsme opětovně třídili a přiřazovali 3 druhy vybarveného a "bílého" ovoce. pak už začal vojtí všechno negovat, tak jsem mu jen vyprávěla, co se mi zdálo (o jeho oblíbeném kolotoči) a úplně nakonec jsme zpívali. vojtí velmi rád zpívá a už se moc těším na zítřejší den vyplněný jen a jen hudební výchovou.
   po obědě jsme šli na dlouhý výlet k seině. vojtí byl vybaven čepicí s kšiltem a slunečními brýlemi, ve kterých vypadal jak mafián. sluníčko pražilo celou cestu, a proto jsme se v parku mezi koryty řeky, rozložili na deku do stínu. parníky jezdily a  houkaly z obou stran a vojtí byl ve svém živlu.
   na zpáteční cestě, dvě ulice od rezidence, se nám najednou zničehonic připletl pod nohy benedikt. ptám se ho, co tu dělá a vzápětí slyším emili jak volá "benua! benua!" a už se řítí barborka a objímá vojtího. barka s benem trávili svoji první volnou středu se svojí lektorkou francouzštiny. tvářila se odhodlaně, ale byla naprosto zničená.
   ding, dong


JiKo
06. 09. 2004
Dát tip
Seina byla zajímavá, né že by jiná než třeba Vlava v Praze či Labe v Neratovicích. Už jen ti výletníci co se plovili na své hodinové výlety, byť třeba z japonska či hondurasu stačilo upoutat jejich pozornost zamáváním a tendle mezinárodní posunek byl téměř na 100% opětován. Já se takto bavil často a posílal neznámým vzdušné pusy. Měly radost a já taky. Radost okamžiku, už nikdy je patrně neuvidím, stejně ony mě, přesto mi daly trochu souznění. Nebyl jsem lhostejný já jim, ani ony mě.

Seregil
02. 07. 2004
Dát tip
...***...

Šminka
17. 09. 2003
Dát tip
ale to sem přece já, sklerotyčka...a žádnej nounejm:-))))

alina
17. 09. 2003
Dát tip
tak to já, Šmíí, tak entelygetňý asik nebudu ..... páč to mám tu a tamo na přeskáčku ;))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru