Ústy

Rozešla ses se mnou mými ústy.

Nevím, zda je to moje síla a tvoje slabost nebo naopak …kdo nedržel v ruce rozžhavenou podkovu, ten nepochopí.

Jak dlouho se člověk vydrží dívat do slunce, jak dlouho vydrží Slunce ve stínu bez jediného vzlyku, ovšem také bez radosti.

Rozešla ses se mnou mými ústy.

Tam, kde stačila dvě slova jich je tisíc málo. Proč jen nepřišla včas.

Zoufalým smíchem musím přehlušit tlukot vlastního srdce, které už je zvyklé nezpívat v duetu.

Tak rád bych se vrátil, ale již vím, že existuje pouze jedna cesta a jedním ohlédnutím bych se vrátil na začátek …nebo na konec?

Hra pro dva jednoho hráče unaví a nudí, prohrát může jen on sám, když i prohra ve dvou je vítězství.

Rozešla ses se mnou mými ústy.

Ztratit jednu věc dvakrát trojnásobně bolí.

Už nezáleží na tom, kdo koho zranil víc,  kdo koho zradil první.

Budem se věčně nenávidět za to, že nedokážeme nežárlit.

Budeš mě nenávidět za to, že jsem Tě nepřivedl zpátky, já Tebe za to, žes mi nedala příležitost.