Kouzelná...

Když večer usínáš, musí být temná noc,

tiše chvíli buď, ať slyšíš jen svůj dech,

pak snad pocítíš jakou já mám moc,

to ocitneš se v mých nejkrásnějších snech...

Zahrada květin i potůček v lese,

vše co budeš chtít, vše co Tvá duše snese,

nebe, slunce i kapičky deště,

pošeptáš mi : " Ještě... Ještě..."

Však zdá se mi, že nevěříš mým snům,

tím bereš naději všem dalším dnům...

Pojď blíž, vím, že kouzlo řídí svět,

právě Ti na dlaň motýl sed,

cítíš lásku, víru, něhu,

to nejsem já, jen Tvé kroky vedu,

to mé znamení z říše snů,

neuteč mi zpátky do obyčejných dnů...

Proč se jen ráno probudíš?

Možná zapomeneš, že taky trochu sníš,

já však dál představy mám,

touhou k Tobě skoro nedýchám,

při představě, že poprvé mě líbáš právě Ty...

Bože, ty moje hloupé sny...