Z DENÍKU STÍHAČE

15.8.17  Dneska byla od rána obloha, jako vymetená. Ranní hlídka byla překvapivě klidná. Dvě dvousedadlovky před náma zdrhly. Připadal jsem si jako na vyhlídkovým letu. Bylo vidět strašně daleko. Spleť zákopů vypadala jako nekonečná pavučina táhnoucí se od obzoru k obzoru. Je to neuvěřitelné, že tam dole jsou desetitisíce mužů číhajících na desetitisíce jiných.

Odpoledne už bylo nad zákopama pěkně rušno. Letěli jsme v devíti na útočnou hlídku a Hunové se na nás vrhli ze sluníčka. Pak nastala mela. Charles to hned schytal a šel ve vývrtce dolu. Dva fokkery po mně pálily a nadělaly mi díry do potahu na křídlech. Taky jsem střílel a jeden zelenomodrý fokker to ode mě schytal. Jako na potvoru se mi zasekly oba kulomety a tak jsem se střemhlav zdekoval. Charles a Paul se nevrátili. Večer Jean sestřelil jednoho zvěda. Je tu u nás jen týden, tak měl velkou radost, ale moc nám to náladu nezvedlo.

16.8.17 Zase byl hezký den. Oblohu zdobily bílé mráčky. Letěl jsem nad zákopy sám. A sotva jsem doletěl nad německou stranu fronty, tak mi vysadil motor. Otočil jsem to zpět k našim zákopům. Vítr jako tradičně vál do německýho zápolí, tedy proti mně. Připadal jsem si, jako sedící kachna na hladině. Všude kolem mýho Spada se rozprskávaly granáty. Připadalo mi to jako celá věčnost, než jsem doplachtil nad naše zákopy. Díky výšce se mi podařilo dosednout daleko za ně. Pro dnešek byl s létáním konec. Večer jsem zašel do hospůdky U Lva. Porvalo se tam pár Američanů. Jednomu jsem udělal pěknýho monokla a on mně zase bouli na hlavě.

17.8.17 Ráno mě trochu bolela hlava a některé kamarády taky. Letěl jsem s Alainem a Julesem v pravý poledne. Nad zákopama jsme uviděli čtyři albatrosy, jak krouží kolem jedný naší dvousedadlovky. Vrhli jsme se hned na pomoc. Hunové nás uviděli, ale my jsme byli výš než oni a vítr nám vál do zad. Vzal jsem si na mušku šedobílýho albatrose. Byl to asi nějaký nováček. Prchal přímo a když jsem byl za ním, tak strhl zoufale let dolu. Střílel jsem na něj krátký dávky. Pak přešel ze zoufalství do střemhlavýho letu. A najednou se mu urvala všechna čtyři křídla. Byl to příšerný pád. Ještě jsem zahlídnul, jak vedle letadla padá postava. Jules sestřelil jednoho Huna a Alain dostal taky jednoho. K večeru nás navštívil jeden fokker. Shodil dvě bomby a trefil hangár. Pak chvíli předváděl akrobacii a odletěl. „C“ roji shořelo jedno letadlo. Jeden mechanik zemřel.

18.8.17 Ráno jsme hlídkovali nad našima zákopama. Hunové se drželi v povzdálí a hned vzali do zaječích. Po obědě jsme s Georgesem vzlétli a namířili si to k letišti, kde jsou usídlený fokkery. Na obloze bylo dost mraků, což bylo pro nás ideální. Podařilo se nám vylítnout přímo před tím hunským letištěm. Pro Huny to bylo velký překvapení. Zasáhnul jsem bombou dvě stojící letadla. Georges zase hangár. Než se zmohli na střelbu, tak jsme jim předvedli menší akrobacii a fofrem odletěli. K večeru se přihnala letní bouřka a celou noc pak lilo. U lva byla zábava až do pozdní noci. A zase nás ráno bolela hlava.