Stěhování

Není to uplně povídka, spíše jen první kapitolka z knížky, kerou bych chtěl napsat. Chtěl jsem v tom trošku vyjádřit sebe sama, hodně věcí tam je z mého života, případně z života někoho koho znám:)) Chtěl bych upozornit, že vůbec nerespektuji gramatická ani slohová pravidla, na toto prostě nemám bunky:)) Ale chtěl jsem ze sebe dostat nějaké věci:))

Stěhování

 

 

Katka, byla tou zprávou zcela zdrcena tak oni se budou stěhovat. Do prdele, kurva, do hajzlu, vylétlo z úst této jinak až přeslušňělé dívky, byly to takové výkřiky zoufalství. Všechno se jí naráz zhroutilo, teprve poslední rok se jí vlastně na světě začalo líbit, vždy byla spíše samotářská a pořádné kamarády vlastně nikdy neměla.

    Zlomilo se to až s nástupem na střední školu, najednou poznala spoustu milých a příjemných lidiček , s kterými si měla co říci ,bylo jí s nimy dobře, a ted aby začínala zase znova navíc tam poznala i Pavla, chodily spolu sice jen slabého půl roku, ale připadalo jí, že jsou spolu roky a vůbec si nedokázala představit, že by se měli odloučit – stěhovala se na druhy konec republiky a příliš nevěřila, že by jejich partnerství mohlo fungovat na takovou dálku.

     A co Internát, no jasně Intr, že mě to nenapadlo dříve  a já tady brečím jak malá – a všechno je v pohodě, navíc už nebudu muset pořád poslouchat naše – Hurrráá dyt je to vlastně výborný, že se stěhujeme, že stěhují. Brala to jako naprostou samozřejmost a vůbec si nepřipouštěla nějaké komplikace. Ale rodiče o tom nechtěli slyšet, také se s nimi kvůli tomu strašně pohádala a otec jí dokonce v zápalu dal facku – vlastně to byl spíš takový náznak – nastalo hrobové ticho, dosud to nikdy neudělal. Katka se s brekem otočila, vyběhla ven z pokoje a následně i z bytu.

  Cítila se totálně na dně, nejprve chtěla jít za Pavlem, ale raději si to rozmyslela, nechtěla, aby jí takto vyděl a vlastně chtěla být spíše sama .

  Kam ted,? Rozhodovala se mezi několika variantami , nakonec zvolila tu nejhoršíí hospodu, naprosto se tam ze zoufalství ožrala., ale opravdu absolutně do mrtva.             

      Probudila se až ráno nahá v nějakém  cizím bytě, vůbec nechápala a bylo jí hrozně , oblékla se do šatů, které  byly na židli kousek od postele a šla na průzkum – nikde nikdo, tak zdrhla pryč. .Asi dvě hodiny procházela jen tak bezcílně městem  a zpytovala svědomí. N

ajednou uviděla Pavla, schovala se za roh, neměla sebemenší chut se s ním ted potkat vždyt mu byla pravděpodobně nevěrná.

    Někdo jí sáhnul  zezadu na rameno, Otec, kde jsi  sakra byla, Víš jakou jsme o tebe měli starost. Bylo vidět jak se nadechuje k dalšímu křiku, ale  Katka se mu vrhla kolem krku a začala brečet j. Kačenko ne všechno dobrý, stalo se ti něco?

Ne-e zavzlykla. Cítil, že lže, ale nechtěl jí k ničemu tlačit, chytl jí kolem pasu a vydali se k domovu.

    Vešli domů, kde hned u dveří čekala máma, pravděpodobně chtěla také začít křičet, ale otec jí něco naznačil rukou. Tak se jen hluboce objala s nalezenou dcerou a byla ráda, že jí má zase doma. Od té doby se jí už nikdy  z rodičů na nic z té noci neptal.

      Do přestěhování zbýval necelí měsíc. S Pavlem se normálně stýkala, měla sice výčitky svědomí. Ale sama sebe uklidňovala tím, že se nemohlo nic stát. S přesunem na Moravu se už tak nějak smířila a zbývající čas doma si snažila co nejvíce užít, ale letělo to nehorázně rychle ani se nenadála a nastal poslední večer před dnem D (debilní den) Chtěla si ho pořádně užít s Pavlem, od starší kamarádky si půjčila byt a chystala romantickou večeři při svíčkách , byly domluveni na 8 hodin, Pája pořád nešel , hodinu, dvě, na semesky nereagoval, telefon nezvedal,

Tak  se konečně po 3 hodinách čekání odhodlala a šla za ním domů. Měla smíšené pocity, nevěděla jestli má být  naštvaná, nebo jestli se o něj má bát. Po pár metrech se zastavila: Co ale kdyby Pájísek, přece přišel a my se minuly. Chvíli přemýšlela pak to vyřešila po svém vyndala z kabelky rtěnku a na vchodové dveře napsala: Pájo, šla sem ti naproti, pokud tady nebudu počkej. .

To jí uklidnilo a znova se vydala směrem, k jeho bydlišti.

No vydala…, vlastně běžela jak vítr, ale čím více se přibližovala tím byla pomalejší a u cíle se už vlastně  jen tak pomaličku šourala – nevěděla proč, ale bála se. Před dveřmi stála snad 15minut než se odvážila zazvonit.

Pak ho přeci jen zmáčkla. Ozvaly se kroky – otevřela mladší Pavlova sestra: Není doma, řekla místo pozdravu a než Kačka stačila reagovat zabouchla dveře. Katka znovu zazvonila, ale nikdo už neotvíral. Vracela se a bylo jí dost hrozně, že by se Pavel nechal zapírat? Ale proč proboha? Zkusila mu zavolat, ale telefon byl tentokrát již vypnutý.

 V takové divné melancholii se vrátila do bytu,večeři, kterou připravovala bezmála 3 hodiny vyhodila do koše 

Pustila si cédéčko a šla si lehnout, usnout, ale vůbec nemohla,  zabrala až k ránu. Vzbudila se asi v 8 hodin v dost špatné náladě, zkusila zavolat, ale pořád nic.

Tak se oblékla sbalila své věci a vydala se domů, před bytovkou už stála nákladní Liazka a stěhování bylo v plném proudu, neskutečný zmatek, plno stěhováků, mezi kterými pobíhala maminka a dohlížela na zdárný průběh akce, všimla si dcery:- Kaččí užila sis to vid tak jplatí jak sme byly domluvení – v 11 na parkovišti, než stačila Kačka odpovědět zmizela znova mezi krabicemi.

    No samozřejmě, že jsem si to užila procedila skrz zuby a šourala se pryč  Během dopoledne obešla všechny své přátele, o Pavlovy nikdo nic nevěděl, blížila se domluvená hodina a Katka už čekala na rodiče na zahrádce blízké restaurace se svojí nejvíc moc dobrou kamarádkou, povídaly si a brečely. Tak už je tu máš ukázala Zuzka směrem k zaparkované felicii, chjoo tak já už pojedu, naposledy se objaly, pak už čekalo auto…

    Do Holešova dorazily cirka za 4 hodky, zastavily před svým novým bydlištěm – takový starý menší baráček.

Se světle zelenou omítkou čtyřmi měnšími , okny do ulice a klasickou červenou střechou

      

 

 

 

 

 

 

 

---