Písmák Před šestou ráno
Vrkání holoubků pod střechou radnice se tlumeně zaplétalo do vzdáleného zvonění zvěží. Nad Týnem se slévala tmavá a světlá oblaka modře nadechnuté před svítáním. Pouliční osvětlení už nevyzařovalo své fotonky, takže svítání mělo dost času přimhouřenýma očima zkonstatovat, že přetékající koše s odpadky si vnoci asi užily své – tuhle modřina od pouličního flákače, tamhle zas popálenina 1. stupně od bezmyšlenkovitého Típala Típaloviče Típalovina.
S klapkama na duši
V tramvaji je jako za pecí. Nefouká, průvan zůstává za dveřmi, které se otvírají a zavírají jako tlamičky hladových kapříků. Bubliny ale nevystupují k hladině, jen červíčci oblečení do podzimních už plášťů se hemží, dovnitř a ven - a tlamy obřích generačních ryb se nemohou napást jejich přílivem a odlivem.
Když se v přítmí zachumlávám do vaty svých myšlenek, hovoří ke mně jedna přes druhou.