Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seS náručí plnou kopretin...
20. 05. 1999
1
0
1919
Autor
Jarka
S náručí
plnou kopretin,
cestou z louky
pod lesem,
kde žije slunce,
chybí stín,
já tančím bosa
a sama jsem...
S květinami
povadlými v dlani,
po cestě,
kde se stromy klaní
koberci z květin
a motýlímu tanci...
Kde jsem já?
Už nemám šanci...
S náručí
plnou kopretin,
s hlavičkami květů
bílých jako sníh,
klopýtám bosa,
hledán stín
a skrývám tvář,
do kopretin svých...
asi začnu mít rád kopretiny.. teda vlastně už mám.. od tý doby, co mi posledně zvadly.. tak se v nich utopit..
moc se ti povedla, je nezvykle tvoje-netvoje, je vážně tvá hezká kytička, kytice, povadlá hromádka, vlhká a chladná, voňavý stín, kam rád zabořím svou tvář, když už nevím kudy kam.. snad jsem to nepřehnal?
moc se ti povedla, je nezvykle tvoje-netvoje, je vážně tvá hezká kytička, kytice, povadlá hromádka, vlhká a chladná, voňavý stín, kam rád zabořím svou tvář, když už nevím kudy kam.. snad jsem to nepřehnal?
Moc něžné. Když ti kytky uvadnou,
schovej se do stínu přátelství - vykvetou nové
schovej se do stínu přátelství - vykvetou nové
B.Ezejmenij
21. 05. 1999
Z tvých básní je vidět, že máš dost ráda kopretiny a ráda tancuješ. Hlavně bosa. Ale co ten dnešní den k tomu přímo vybízí.