odešlý, odešlý

po obědě

babička upadla na zem - lekl jsem

se - měla

vyvrácené oči a ležela bezvládně

jako květina -

myslel jsem, že

je to smrt - hle

kudy chodím, tudy myslím na holky

a zde, na koberci, má babička

umírá -

jaký poklidný den

srpnové sluneční odpoledne

na tváři mé

babičky - poslal jsem dědu zavolat záchranku

ale babička řekla: "to je dobrý, to je dobrý..."

a tak jsem jí alespoň hladil

ruce a přemýšlel jsem

o prázdnotě

každého mého slova

myšlenky, gesta, touhy a rozmaru, neboť jsem

konečný a ani na okamžik

jsem v sobě nepocítil

boží

přítomnost  - jen jsem na chvíli

přestal myslet

na holky

 

 

 

 

---