Písmák Kdy jindy
Ptát se prý nemáme
na to, co vidíme sami
na to, proč děláme
všechno tak zkrátka - mezi námi
Marika vypustila dech
Kam bodá jehla, tam zůstává cesta znití.
Klikatá.
Nezdáš se, skutečnosti.
Vyšila Marika abstraktní obrazec, nebo zvony.
Hamlet
Hamletovi žbluňká v bříšku velryba. Polévka na stole je pórková. Většího hnusu pro malého chlapcenení. Žmoulání ubrusu vytváří zpocený cíp.
Pepe nemá holku
Pepe se ráno vzbudil do povidel. Kolem něho se táhla dlouhá, hnědofialová povidlová šňůra. Zkusil ji překousnout, ale nešlo to. Prokázalo se, že se nedokáže do ničeho pořádně zažrat.
Suchar
Zachraňte Luďka, lidičky. Z lisu mu kouká již jen polovina hlavy. On hystericky poulí oči a snaží se zachytit stébla. Veškerá tráva však byla na jaře transformována v luxusní halucinace.
Fair play
Tak trochu přeháněl, přepínal svoje miliony let staré svaly. Vzteky se mu třásla ramena. Jen taková malá osobní tragédie to byla. Když Bůh drtil mezi prsty lampičku, potichu při tom plakal.
50 na 50 že neumřeme za minutu
Držím hrací kartu v napřažené ruce a očima se biju s Donem Losem Lososem. Je vzteky růžový a nepopadá dech, má mírně uzený nádech. Paroháč s rybím zápachem mi mává před očima velmi ostrou kostí z vlastního ocasu. Nenechám se zastrašit, kreaturo.
Metro
Když malý Toník vytahuje svačinu z pytlíku na psí exkrementy, přemýšlí, jakou barvu asi správně má mít houska. Jeho maminka je poněkud zvláštní. Utírá Toníkovi pusinku do napuštěných ubrousků na prach a uspává ho předčítáním názvů stanic. Metrem jezdí oba rádi.
Nová těla
Tento svět je obráceně
Naruby a tedy lícem
je potřeba čelit tomu faktu
pokud připustíme
Vzkaz
Kolik nám tenkrát teklo krve
myšlenek a slibů
smutek byl jak chleba
pár let zpátky
O vlásek
Jen o vlásek jsem unikla spánku.
Teď mizím vezlatém mléce
A nemůžu zachytit svoje krásou rozbodané oči
stále mi utíkají za spoustou obrazů
Hledá se
Poslepu šátrám se tápu se snažím
hledám
Pláču křičím i prosím
a pak uraženě mlčím
Tebeláska
Dvě obrovský oči
zčernalý řasenkou skepse a pokrytý stínama
co nejsou zžádných malovátek
zírají na mě zrozbitýho zrcadla
na motivy obrazu
Nemálokrát mívám pocit že na Tvých ramenech stojí svět
že Tvojí silné paži podlehlo by každé nebezpečí
že Tvoje nádherné sladké a sladce mluvící rty jsou ty jediné které nedokáží lhát
že záhadná hmota lidského oka jen ve Tvých zřítelnicích stává se světlem
Vztek
Prach,dech,Slova,
hořký kapky,
kloužou mi krkem, pospíchám
všechno Ti vynavrátit
Za bouřky
Voda hrnoucí se zroztržených igelitových pytlíků
Srozdováděnými rybičkami
+ slzy pláče chlapečka,který je nesl
Elektrické špendlíky zabodávající se do nástěnky země
Bezohlednost
Když se mi podaří doplavat
až nakonec vtom moři potu a slz ostatních lidí
to všechno jenom pro mě, pro mě, milují mě
(tak těžce…. )
Slunečnice
Podívejte se na nebe.
Křičela
A tak jsem zvedla víčka a otevřela se
Na kostele právě vycházela korouhev
Píšu si
Blablabla
píšu si báseň blablabla
O tom že svět je jedna velká
Blablabla
Alenka
Přes Tvoje ledovce
rozprostřela se jako poušť
Jemně psala do zad pískem
Prsty
Stejně se nakonec vezmeme
Zposledních sil
smutná
není to už pláč jen pot
znamáhaných očí
Romantika :) (4 Piškot)
Voblouku nad našimi hlavami
spojené ruce
vypínají se jako kmodlitbě věřících
jeden ve druhého
Skalpel
Slova mi přestávají rozumět
Myšlenkám nenaslouchám
Ztracená uprostřed sálu
Operačního
Tichá porážka
Tak konečně
Můžu zase zhasnout lampy
venku
Všechno světlo obrátit dovnitř
Vzpomínky
sama
vycházím ze dveří
teda, ne že by sis nedala na čas.
po prvních krocích si magnety hvězd samy přitáhnou moje oči
Velká voda
Voda
kterou jsme sradostí nalívali
do vyschlých koryt
svých dní
Obraz
Schovej hlavu pod polštář
Strašidla nejsou jen noční záležitostí
Nastav ruce
Za trochu tepla
-Začátek-
Všude jen ticho
pravidelně se vznáší důkazy tvého života
jemně víří vzduch
vlas přepadl ti přes čelo
Dýchám
Můj vlastní byt
mě plaší prázdnými kouty
slanými vzpomínkami
Zavřená do pokoje
Těžko se spí
Přes záclony se mi přesypává
uhlí znebe
tam venku
Na stěně svítí
Čí vina?
Bolest hlavy otupila zrak
a tak možná proto se mi zdálo
že půda pod nohama se trochu kroutí
vagóny podzemky tančí po zdi
Nic s tím
Co teď stím
náhle se vyskytnuvším citem.
zmatený slova velice jsou
mým obrazem
chvilková
Jedním tvým odporným
(ne)slovem
ze mě vyprchala všechna
síla
Brouci
Chybí mi tvoje slovo,
skoro tolik, abych to na sobě
musela nechat znát
Venku se mračí a nikdo už nevěří,
Bezmyšlenkovitě
Nechám svoje myšlenky ulítnout
na kouři ztovárního komína
(kdo ví, třeba dospějou.
A když ne, aspon se vrátěj
Už pár dní se mi nestýská
Ze sedla
chytila jsem za vzduch ujistila se,
že dýchám
Někdo si přál, věděla jsem,
Výhledy
Rozmažu ti po tváři modrej inkoust. Chtěl jsi
kousek nebe,
tady ho máš – teče mi mezi prsty (vůbec to není
pevný. Stát se na tom asi nedá. ) ve vzduchu zůstávaj moje otisky.
( )
Vyřvala jsem se do básniček.
A co zbylo.
(prázdná stránka. )
Co pod ní.
pomeranče
Procházela jsem tvým pokojemvysvlečená ze smíchunaháA tys mě měl jak na dlani. Papoušek na skříni zalomcoval s klecíByl jak jájen s větší nadějí na svoboduZ okna, které mi připomnělo, že nedokážu létatJsem viděla sídliště. A vůbec nebylo tvrdé a šedivé, protože bylo moje. A tys v něm taky žil.