Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDnes
25. 09. 2003
6
0
934
Autor
Meggie
o nás...
Okované špičky bot
a rozpíchané dlaně
ztrácíš se tam
a umíráš žízní
jen žít!
říct jim, jak to doopravdy bylo!
že přeci není denně mráz
a že nejsme zlí
i když nám chraptí hlas
a žebra ti koukaj z trička
nepřestávej se smát
tečou ti linky! ale co,
MHD pojede dál...
Pít!!! chceš pít, jen pít!
ale ne svoje vlastní slzy..
zase jeden půllitr
...budeme zvracet...
a cikáni se pousmějou
ztrácíš se
mezi dětskýma ňadrama
oči ti plavou v dálavách
třeseš se
a noční vlak ti vhání do očí
jíl a střelnej prach...
už nebudu, mámo, nikdy chodit pozdě
nemám hrůzu
mám jen (z tebe) strach...
Je to takový hodně tvrdý, krutý a proto mě to (zrovna dneska:) nejspíš zaujalo...***
Ano, pocit z toho tryská, je to příjemně syrové, leč mne to valně neoslovilo....možná mi ještě něco chybí;)
navzdory_čtenářům
29. 09. 2003
Pekne napisane, paci sa mi, ako to plynie. Aj ked to elanovske nie sme zli mi uz lezie na nervy
dám to do klubu...musím říci, že se mi to líbí líbí pro ten pocit který z toho tryská...
No - tak to nevyšlo a já se moc omlouvám - to bylo jen a jen autorce...:-/ Ale - stává se...:-) Dílko je smutný, krásný a zamyšlený - skvělý obrázky...:-) TIP + klub :-)
A ještě jednou - promiň...