Dar málo chtěný..

 Tohle co tu leží..stékající rudá barva z chuchvalce hmoty,ještě chvějící se rytmem ? jo.. leží uprostřed asfaltového moře..osamoceno..Čeka na Tebe..na mne? Stálost jeho čekání je nekonečná.. bude čekat bude bít..dokud nepřijdeš a nevložíš ho do dlaně..

Pak s klidem odejde..dobuší..s usměvem v samotném jádru svém usne navždy.. odpustí..Tobě a všem..Pak změní svou podstatu bytí.ve věčnost...a věčně bude vcházet do lidských duší..a učit je milovat.To je jeho smysl, kvůli kterému se ocitá uprostřed prázdného velkoměsta...Město je plné bytostí a života..ale prázdné,bez dušiček... Duše,které by měli býti v každém kousku života..se ještě do lidí nenarodily.. Bojí se jich..Mají strach,že kódem těžko rozluštitelným je uzamkneme a oni nebudou moct dýchat..rozvíjet své vzpomínky..poznávat krásu..a bolest..lásku a nenávist..Mají strach..z neutrálna,ze zlaté střední cesty..ze zahození života..Lidi chtějí žít,jen tak aby se jich nic netýkalo..ani nedotýkalo..Chtějí žít v klidu a jen tak si proplouvat..mezi útesy..do otevřeného moře se nepouští,co kdyby byla bouře??

 Já chci bouři..chci poznat její krásu a hloubku..nechci už jen proplouvat a vyhýbat se duši.. Duše to chce,cítím to a bouře mne vítá.. Bude mi krušno,ale zvládnu to..přežiju to.. budu pak silnější a nebudu muset své srdce odhazovat uprostřed asfaltového moře.. zůstanu s ním a budu šťastný člověk.

Mám sto chutí všem lidem na kraji propasti říct.. Nebojte se strachu..jen straší..! Nebojte se lidí bez duší.. oni vám neublíží..nebojte se sebe..svého nitra..a nebojte se jeho myšlenek..Jedinně v něm je ta pravá cesta,ať zní jakkoli.. Jakkoli!!!!
Prostě jen jednejte podle svého skutečného já..ale pozor..musí to vycházet z lásky..ne ze strachu..