Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOsiřelé duše
03. 10. 2003
6
0
1654
Autor
Torolfita
V oblacích i nebi
jsou světla, která září.
Rozplynuté kapky děště,
milióny tváří . . .
A teď i s mým srdcem
se Tvá duše nese dál.
Jsi ten, který obdaroval,
a pak zase všechno vzal.
Uzamykáš na klíč . . .
Světlo čiré střídá tmu.
Bereš mi můj život
i ubohou hrstku snů.
Odnášíš mi sebe.
V dlaních klidně spává prach.
Úzkost, pláč a slzy . . .
Tohle vše je skrytý strach.
Bolavá směs pocitů.
Slova, zdá se, ztrácí smysl.
Hlavu plnou Tebe . . .
Roztříštěná, slepá mysl.
V oblacíh i nebi
vznáší se i moje tvář.
Jsem v pekle snů a Ty v ráji
. . . postrádám Tvou svatozář . . .
Já abych se přiznal poezii moc nerozumím, ale vím, co se mi líbí. A tohle se mi líbí.
Swedish_Nigg : vykaslat sa na vymyslanie univerzalnej kritiky, lebo ked ju vymyslis a zacnes pouzivat, zacnes aj po istom case poskulovat po nejakej novej, neosuchanej a sme na zaciatku...
Toz tak proste len tip a hotovo :)
jeeee :) mas to moc hezky :), smutny, ale hezky
Jsi ten, který obdaroval,
a pak zase všechno vzal. .... to se mi moc libi .)
ale nechci nikdy byt v kuzi toho obdarovaneho :( aby mi pak vsechno zmizlo :(
* .)
Na tu vyzpívanou sebetrýzeň se mi to zdá nespravedlivě dlouhé, ale dobré*