Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepopel
Autor
macgiver
je a nebo není nebe?
Popel zbyl
Ze vzpomínek milých.
Smutek teď se tlačí ven.
Jen rosa stýká po tvářích bílých.
Které znaveny.
Sklánějí se k zemi.
Viditelně nebaveny.
S tenkými modrými lemy.
Dívka popel sbírá.
Jak popelka s hrachem ho má.
Stařec bodrý na ní kývá.
Ta dívenka je tvá.
Ty jen bezmocně.
Na zem se díváš.
Tváříc se nemocně.
Moc a moc smutně zpíváš.
Pro tu holčinu brečící.
Co v popelu se hrabe.
A jak dědek křičící.
Mládí ji krade.
V tobě se zloba probouzí.
Na zem se chceš vrátit.
Myšlenka zlá tě k tomu popouzí.
Starcovi chceš život zkrátit.
Tu pán bůh rozhodne se zasáhnout.
Na dědu se rozhněvá.
Ty své pomsty nemůžeš dosáhnout.
Dědek se přec opálí do hněda.
On právě v pekle zatápí.
Nad ním lucifer z bičem povstává.
Solidně fakt se v pekle vytápí.
Zrak tvůj se soucitem se potkává.
Když trpět vidíš kmeta.
Jak v popelu se přebýrá.
Vždyť takto stráví všechna další léta svá.
A radost žádnou už nemívá.
Tu na zem na chvíli ses podíval.
Dívka tvá se usmívá.
Štestí kolem ní kam dohlédneš.
Zlé sny teď ona nemývá.
Tak teď tvoje duše pokročila.
Radost velká tebou chvěje.
Snaha tvoje daleko doskočila.
Dobrá věc se kolem děje.