Písmák Koho si vážím???
KOHO SI VÁŽÍM .
Vsouvislosti stímto tématem nemohu na prvním místě nezmínit své rodiče, kteří mi dávají svou lásku, odpovědi na otázky života, dobré rady a když je nejhůře, vím, že se mohu vrátit právě knim a oni mě podrží. Proto si jich vážím.
Vživotě se objevuje a vpaměti zůstává spousta dalších lidí, kterých si vážíme, nebo knim cítíme alespoň jakousi úctu spojenou sjejich společenským působením a zásluhami – například se během našeho studia objevují lidé, kteří nás chtějí nejen něčemu naučit, ale i poučit, což bývá mnohdy důležitější.
Blízko pravdy...
Zdál, se mi zdál, zas ten sen,
a já nezmůžu nic,
tak proč mě u srdce bolí.
Snad vyléčí to čas,
Smích
Směj se pořád směj, dobrou náladu měj.
Smích, radost ze života vyzařuje,
pláč zase smutek nebo bolest vyplavuje.
Všechno nekončí
Čtyří roky utečou jako voda a tím rychleji utečou, když se celé ty roky smějete, bavíte (nehledě na učení) a jste skoro každý den se svými přáteli. Mě už ta čtveřice let skončila definitivně.
Všechno to začalo prvákem. Vzpomínám si, jak jsem si každého, kdo přicházel do třídy, pečlivě prohlížela.
Alkohol je Tvým pánem
Stále říkáš: "MILUJI TĚ",
Jo, já Tebe taky, však znám Tvé chutě.
Nad naší láskou vidím mraky.
Chvíli je bouřka i krupobití, pak zase čisté nebe.
Smutek lásky
Zemřel mi kamarád, já tady brečím,
zemřela láska a u hrobu klečím.
Zhroutil se svět, já nemám chuť žít.
Jen s Tebou chtěla jsem navěky být.
Záhada mé noci
Je večer, já sama usínám a oči v zármutku zavírám.
Schází mi Tvůj dech a polibky na mých rtech.
Převracím se z jedné strany na stranu, snad se z toho dostanu.
Vím, že čas nelze vrátit, ale proč se musím tolik trápit.
Ty...
Ty jsi ten, kdo mi nad životem stojí.
Ty jsi ten, kdo svými rýmy bolest hojí.
Ty jsi ten, kdo umí změnit dým v rozkvetlý a vonící rozmarýn.
A Tvá báseň, to je nádhera, která duši pohladí, a která jen pár taky péra inkoustem papír zaplaví.
Jsi všechno, co jsem kdy chtěla
Jsem tady se zlomenými křídly, tichými myšlenkami, nesplněnými sny a potřebuji abys mě chytil za ruku.
Jsi vzduch, který dýchám.
Jsi všechno, co jsem kdy chtěla.
To, jak se teď cítím je jediná skutečnost, kterou teď mám.
Kdo jsem???
Jsem romantička, co stále sní o lásce co nikdy nekončí.
Jsem ta co nevnímá realitu dní a místo, aby žela, tak jenom sní.
Jsem ta co hledá sama sebe a v sobě se nevyzná.
Jsem ta jejíž pohled zebe, když na Tebe se podívá.
Odhozené růže naděje
Znova se ptám co má smysl a co ne.
Odpověď jen stěží znám.
Odpověď nikdy nebyla a přece ji stále hledám,
duše by věřila, naději ji však nedám.
Nevěřím...
I kdybys snad tisíc krát řekl: "MÁM TĚ RÁD",
sklopím oči a řeknu: "KDO NAUČIL TĚ TAK KRÁSNĚ LHÁT.
I kdyby na popravu mě vedli a slibovali celý Řím,
já hrdě zvednu hlavu a řeknu: "KLUKUM NEVĚŘÍM.
Kamenné srdce
Slzy mi tečou po tváři a pak se vsáknou v polštáři.
Tys řekl mi, že má láska je Ti fuk,
a já tak dlouho snila, že jsi skvělý kluk.
Nestojím Ti za to, aby ses na mě podíval,
Prázdnota
Cítím se tak . jak bych to jen řekla.
Jako slza co po tváři již stekla,
jak ulita, kterou dávno opustil šnek,
jako v létě lyřažský vlek,
Smutek, žal?
Cítím smutek, žal i bol,
ničím se jako šaty, když je v nich mol,
čekám už jen na Tebe,
už to ví i nebe, že Tě moc ráda mám a že se celá zužírám.
Láska, bolest, beznaděj...
Láska, bolest, beznaděj.
Chce se mi brečet, chce se mi řvát, ale nemohu nic. Jen kvůli druhým nedat nic znát. V srdci svém zmatek mám, vždyť přece nikdo nechce být sám.
Miluješ-li
Miluješ-li daruj růži, růže patří k lásce, jako žena k muži. Růže, to je lásky květ, ty vidíš pouhou květinu, však básník v růži vidí svět. Svět, co promění do několika vět. Slova, jen ta jsou zbraní básníkova.
Nejvíc...
Nejvíc.
Největší bolest je odloučení.
Největší radost je milovat.
Největší síla je pochopení.
Úskalí lásky.
Úskalí lásky.
Láska, co je láska.
Je to snad spojení lidí, co všechno mezi sebou na hezké a nehezké třídí.
Ne, je to spíš něco jako vyhraná nebo prohaná sázka.
Přeji si...
Přeji si jarní lásku, jen s Tebou toulat se, vychutnávat procházku a bájit o lásce.
Život s Tebou prožívat pod nebem širým, jen tak ležet, povídat si, a být si jeden v druhém jistí. Procházet se po louce, květinami posetou, utíkat nebo loudat se, křičet: "Běžím za Tebou. " Květičku do vlasů mi dáš, pak sdělíš mi tu krásu: "Miluji Tě, když se usmíváš, v Tvých očích vidím záblesk jasu"
Má duše...
Má duše je spalována. Spalována ohněm touhy. Touhy po lásce, citech, přátelství. Má duše je od černých sazí.
Začátek a konec.
Nezapomínej na lásku i když máš na rtech otázku ´´Miluješ mě. ´´
Jako ptáček zpíval pro svého milého, krásného, mladého, roztomilého, a on v skrytu duše odpoví ´´ANO, ale nikdo se to nedoví´´.
Však jednoho dne bylo se mnou zle. Ty saháš do svědomí, ale tam přece nic není.
Den svatého Valentýna.
Mráz jí tváře ošlehal, až líčka jí zčervenaly a vločky jí zdobily vlasy.
Na ulici si jen děti hrály. Smály se, dováděly a dívka je tiše sledovala, pak si jen povzdechla a něco zamumlala
Ozábla ji zima, sklopila oči a šla dál.
Stále sněžilo a vítr také ještě vál.
Všechno co mám...
Jsi jasné modré nebe, co stále připomíná mi Tebe.
Jsi tisíce svítících hvězdiček, v Tvých očích jiskří malý ohníček.
Jsi růžička, kterou jsi mi dal, pro mě to byl ten nejvzácnější dar.
Jsi můj kamínek v botě i to nejmilejší kotě.
Chybíš mi
Slzy mi stékají po tváři, chybíš mi.
Nemohu se s Tebou mazlit, hladit Tě, líbat,. nic.
Kde je ten můj krásný princ, co šeptá: ´´ Miluji Tě, mám Tě rád, nikdy se Tě nechci vzdát.
Toužím
Když v kapky promění se sníh, chci slyšet Tvůj nádherný smích.
Když Slunce pálí a není kam se skrýt, chci Tvé tělo hladit, toužím po rukou Tvých.
Když vítr vane, Tvou vůni přinese, chci Tvoje dlaně, mé srdce chvěje se.
Když Měsíc svítí a já jdu spát, o pomněnkovém kvítí v Tvých očích si nechám zdát.
Ani nevíš
Ani nevíš, jak těžké je žít, ani nevíš, jak těžké je dobré přátele mít.
Ani nevíš, jak proč ve dne sníš, ani nevíš, proč hrací si náhle oblíbíš.
Ani nevíš, co je to milovat, ani nevíš, jak lehké je slibovat.
Ani nevíš, jak těžké je slib dodržet, ani nevíš, jak těžké je někoho podržet.
Oči
Tvé oči jsou jako moře a já bych bez nich nebyla naživu.
Tvůj smutek je i má hoře, doufám, že to víš.
Tvé oči září jako hvězdy, co na nebi svítí.
Já se chci do nich dívat navždy, snad to pochopíš.
Myslím na Tebe
Myslím na Tebe, když se probouzím, když jdu spát.
Když se ze sna proberu, tak myslím na to, jak moc Tě miluji.
Tvé rty, které se dotýkají mých, jsou víc, než život ostatních.