Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZnalost
12. 10. 2003
6
0
1141
Autor
LucyH
Pokud někoho neznáme, nemáme právo jej soudit a když už jej konečně poznáme, nemáme na to odvahu, protože nemůžeme vědět, jestli bychom se na místě toho dotyčného nechovali stejně.
Tragicius:
Mezery? Nevím, nechci ti nijak ničit iluze, ale NIKDY nemáš právo někoho soudit, protože NIKDY nebudeš v té úplně stejné situaci, se stejnou rodinou, se stejnými pocity ... To bychom každý jeden z nás nebyli sebou, ale někným úplně jiným ... a přece nejde, nebo snad ano :o)???
Myslim resp. vim, alespon v nekterych pripadech mame pravo soudit... Vim, ze nektere veci bych nedelal, protoze jsem ve stejne situaci... dal bych tip, ale ma to sve mezery...
Nevím nevím - myslím, že můžeme - a nebo si aspoň můžeme myslet, že můžeme :-)
V podstate súhlas - už len z dôvodu, že nikto nie je horší, (a ani lepší) ako každý z nás. I keď .. myslím, že sú situácie, kedy sa súdeniu nevyhneme, napr. práca, osobné vzťahy ... Ale ak už, tak každý súd by mal byť vyrieknutý za účasti všetkých .. Stala som sa svedkom aj toho, že ľudia sa boja vysloviť svoj úsudok, lebo sa boja dopadu na seba samých. Alebo povedia, ale poza chrbát ... Priamosť je veľakrát vlastnosť, ktorá človeku chýba.
Dobrá myšlenka! *
Soudit nemáme právo nikdy. Nikdy totiž nemáme všechny informace. Odvahu k tomu má ale spousta lidí - asi se považují za pánaboha.