Písmák Jarní tání
V potůčcích tajícího sněhu
odplouvá má láska.
. skáče v kaskádách
po kamíncích,
Až
Až jednou najdeš
na dně svého srdce
(v prachu všedních dní)
poslední drobky
....
I když už dávno
neznáš moje jméno
a fotku jsi roztrhal
(a spálil- to pro jistotu,
Mrazivá
Měkoučký koberec pod nohama
posílá slunci měděné pozdravy
a prosby
ale poslední paprsky
Podzimní
Ještě nedávno
se slunce usmívalo
ateď už jen pláče
nad pošlapaným listím opadaným ze stromů
Tisíc modrých zvonečků
V mém srdci se rozezněly
modré zvonky radosti
i když na zem dopadají
studené kapky deště
Tvář podzimu
motýlci z listů
líbají po stovkách
prokřehlou zem
oblečenou v žlutém závoji
Čas rozchodů
Ostré slunce
za závěsy
(sem nepronikne)
do tvého srdce
Žár noci
V horkém tichu bych tě chtěla,
cítit ten žár tvýho těla.
Polibky pálí mezi ňadry,
nepřestávej.
Stýskání
Nad temným dneškem
zavíráš knihu
smích dětí neslyšíš
ani můj pláč
Tajemství jara
Nosí štěstí
a má radost z deště
horké tváře lesních víl
v sítích pavučin
Pořád to bolí
Potemnělá obloha nesplněných přání,
oblaka marné touhy
Kam odnesl vítr naše sny.
Snad k severním řekám,
Nezapomeň na mě!
Letní noc láká svou tajemnou vůní
a ze vzdálené diskotéky slyšíš svoji písničku.
Vzpomínáš.
Byla i její.
Kdy už tě zase uvidím?
Neklidná řeka našich citů
má v sobě touhu po moři,
po splynutí i po polibku,
po setkání i po bouři.
Něžný ztráty
Bílí papoušci na osušce
prosí o úsměv.
Stýská se jim po slunci.
Po takovém,
Promiň, já nechtěla ...
Nenech se zmást klamnou krásou růže,
trny lásku oplácí,
zpívá se v něžné písničce
A ty jsi řekl: To je o tobě
Vyznání
Pojď, líbej mě a nepřestávej Chci tě mít u sebe, nadlouho, napořád. Sníh a mráz neuhasí ten oheň, co je v nás. Říkej mi Popelko, moje malá, neodcházej ještě je čas. Líbej mě na ústa nedočkavá něžně a jemně tak jak když padá sníh Jsem tvoje vločka sněhová svou něhu skrývám v závějích.
Pohádka končí ...
Kam jdeme. Ty vyber jednu z cest.
Já ráda se nechám tebou do ztracena vést.
Kam jdeme, když noc nemá žádné břehy.
most přes řeku
most přes řeku - proč nevede k tobě i když stojíš na druhém břehu dlouhý nekonečný pohled nesplněné touhy ještě jednou naposled už se neuvidíme tak najednou bez důvodu bez vysvětlení odcházíš
Náhodné setkání
Možná Asi Určitě Někde hluboko v srdci Cítím Lásku Touhu Něhu I vášeň A navenek. Opravdu Nevím Všechno je tak dávno
Pár slov jen pro tebe
Pár slov jen pro tebe
Zastav se
a chviličku mě poslouchej.
chci ti říct něco o životě.
Je snadné milovat
Je snadné milovat Je snadné milovat když kvetou sněženky a zlaté petrklíče a oblohu rozzáří paprsky jarního slunce Když v parcích něžně zavoní fialové květy šeříků a první včela přináší příslib tvých sladkých rtů Je snadné milovat v žáru slunce a s vůní obilí když nad chrpami poletují motýli a v rudých růžích se skrývá láska když s tajným přáním pozoruješ noční rej jasných létavic a nepoznaným tajemstvím horká noc pořád více láká když všechno toužíš mít a vlastně nemáš nic Je snadné milovat v pestrých barvách listů stromů když září šípky na keřích a večer tiše přináší záhady dávných příběhů když vlaštovky odlétají domů a tebe vidím v každé z nich V zimě je těžké milovat v ledovém větru a nevlídném počasí je těžké najít milá slova když šedivá obloha zas a znova zasypává ulice studenými vločkami když všechno ztrácí ze své krásy a marně čekáš na něhu Když najdeš v šeru v podvečer
zamrzlou loďku u břehu
Zvoní!
Zvoní.
Zvoní. Na hodinu, na přestávku, na hodinu, na přestávku, na hodinu, . Pořád dokola.