Chodcovo léčení - druhá část

Tak jsem tu s druhým dílem

 

Chawin jel v dešti několik dní. Kůň, kterého mu dali Západňané se ukázal jako velmi odolný hřebec se skvělou rychlostí. Po deseti dnech úmorné jízdy dorazil na bitevní pláň, která se rozkládala mezi horami. Ještě se bojovalo. Hrstky horských trollů se potýkaly s mohutnými severskými barbary.

No počkám si, pomyslel si Chawin a z úbočí sledoval marnou snahu trollů. Někteří barbaři byli v těžkých zbrojích na oplátovaných mohutných koních, někteří v kožených krznech s dlouhými píkami potírali trolly. Během hodiny bylo dobojováno. Trollové se stáhli zpět do hor s nepořízenou a sebranou chutí na dobyvačné choutky.

Chawin sjel z úbočí a vjel mezi ležící. Seskočil z koně a shýbl se. Vložil ruce na mohutného barbara s roztrženým krznem. „Cherubi li tam onam,“ pronesl jednoduchá slova léčícího zaklínadla. Barbarovi se stáhlo ošklivé zranění na hrudi. Začal oddechovat v klidném spánku. Chawin pak celý den chodil po bojišti a léčil raněné.

Večer usedl u ohně, který rozdělali Seveřané, kteří tam zůstali, aby dohlédli na Chawinovu práci a především na její výsledky.

„Jak to jde Chawine,“ optal se nejvyšší barbarský voják ve skupině.

„Jde to, osmdesát jich to určitě přežije, na další se mrknu zítra, doufám Hichore, že jsi zařídil provizorní ošetření všech raněných,“ odpověděl Chawin a nabral si severského guláše z obrovského kotle, který se hřál na ohni.

„Jistě, přesně podle tvých instrukcí,“ odpověděl Hichor.

„To jsem rád,“ zamumlal s plnou pusou Chawin.

Chvilku ještě klábosil s vojáky a pozdě v noci se uložil ke spánku.

Brzy ráno se probudil lezavou zimou a to i přesto, že se zabalil do dvou svých přikrývek a kožešin, které mu dali Seveřané. Vstal a hodil si řemen s mečem přes rameno a přistoupil ke svému koni, kde ze sedlových brašen vyňal kotlík, měch s vodou a sušené byliny, které zčásti nakoupil, zčásti nasbíral a usušil cestou na sever. Rozdělal oheň a do kotlíku vlil vodu z měchu. Chvilku čekal, až se voda uvaří. Rozhlédl se po bojišti. Hichor spolu s dalšími vojáky přiváděl některé raněné, kteří se vzbudili. Mezi nimi se tyčil i jeden asi třímetrový troll. Měl ošklivě pořezané paže a hrudník, sotva se držel na nohou. Chawin si všiml, že je spoutaný řetězy. Zamračil se.

Zřejmě ho mučili, pomyslel si.

Povzdychl si a začal soustředit veškeré své magické síly. Byly to síly Vzdálených čerpané ze samotné prapodstaty přírody. On byl jeden ze Vzdálených, ovládal mnohé síly. Sám se rozhodl, že bude lidem pomáhat. Začínal léčením nemocných, až se mu podařilo odvrátit morovou ránu. Pak se rozhodl pomáhat raněným po bitvách, i když války nenáviděl pro jejich krutost, věděl ale, že války se vedou a vést se budou. Chawin zamrkal.

Vzpomínky, povzdechl si v duchu.

Soustředil svou sílu na sténajícího trolla.

„Cherubi li tam onam jak rám,“ pronesl slova mocného zaklínadla.

Troll se oklepal a napřímil se. Jedním tahem roztrhl řetězy a přišoural se k Chawinovi.

„Já – dík – ty,“ řekl s námahou.

Vojáci tasili meče. Chawin položil ruku na trollovu ruku, protože výš nedosáhl.

„Uklidni své druhy, Hichore,“ promluvil Chawin do nastalého ticha.

„Dejte ty zbraně zpět, chlapi,“ zařval Hichor.

Ozvaly se protesty. Hichor se rozhlédl a zařval ještě jednou.

„Tak kurva dejte ty meče do prdele!!!“

Vojáci neochotně zasunuli meče zpět do pouzder. Hichor se otočil na Chawina.

„Co tím sleduješ, Chawine?“

„Už žádné zbytečné zabíjení, troll půjde za svými druhy s jednoduchým poselstvím.“

„Myslíš, že to zabere?“

„Myslím, že se nad tím zamyslí a to doslova.“

„Dobrá, jak myslíš,“ pokrčil rameny a pomalu odcházel za svými druhy.

Chawin poklepal trollovi na ruku a něco mu zašeptal do ucha. Troll si posbíral své věci a velmi rychle odspěchal k horám. Nikdo z barbarů mu nebránil.

Chawin mezitím dodělal odvar a potíral jím rány těch, kteří se ještě neprobrali z jeho včerejšího léčení. Postupně tak ošetřil sto dvacet raněných.

K večeru, kdy vyčerpaný seděl u ohně a dopřával si horké polévky, k němu přišel Hichor.

„Zde máš své peníze Chawine, sto neořezaných tolarů, přesně dle dohody.“

„Díky, přespím tu a ráno vyrazím.“

„Kam se vydáš?“

„Na jih, zuří tam občanská válka, mé síly budou zapotřebí tam.“

„Mno, tak to ti přeji hodně štěstí.“

„Díky Hichore, měj se hezky.“

„I ty Chawine.“

Ráno pak Chawin osedlal svého koně a vydal se na cestu.

Vzdálení neznají únavu ani čas odpočinku, jedou stále dál.

 

---