Už o mne víš?

Když kolem Tebe procházím,
celý strnu a nevidím,
jestli o mne víš či celou
dobu na mne hledíš.

Svaly mi ochabnou, nejsem to já;
neznám své tělo a necítím ruce.
Myslím jen na Tebe a na to,
jestli o mne víš či celou
dobu na mne hledíš.

Jak to bolí, když Tě vidím
schoulenou v klubko
zármutku, bolesti a pláče.
Jak to hřeje, když Tě vidím
se smát, zářící slunce,
které mě pálí zevnitř
až do konečků prstů.
Už o mne víš či celou
dobu na mne hledíš?

Mohl bych Tě pozorovat stále,
nikdy bych se nenasytil Tvých
křivek a tvarů, důlků a jamek;
ovládnut Tvým egem
vzlétám k mrakům, jako pan Remek.
Podívej! Už o mne ví a zdá se,
že celou dobu na mne hledí.

Takový pocit štěstí vystačí mi
a budu ten pohled nosit v paměti.
Tak živý a tak jasný,
protože není v pozemské moci
přesvědčit dívku jako Ty,
být se mnou a poslouchat můj dech...
Už na mne nehledí,
ale já jsem stále zahleďen do ní...