Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozchod II.
11. 07. 2000
1
0
1492
Autor
Vio
Dlouhé večery při svíčkách
sousta na stříbrných vidličkách
a stíny dvou dřevěných židlí
pokoj, kde dva lidé bydlí
Každý den, rok po roce
mísa na sladké ovoce
a stejně ochucené chvíle
večeře pro mírně pošetilé
V místě, kde stůl prostírá se
my oba uvízli jsme v čase
a po každém poháru vína
zkoušíme zjistit, čí byla to vina
Zůstat spolu, či rozejít se máme
alespoň jednou ještě posnídáme
než poslední Tvé "Sbohem"
otřese mým životem
Kuck doch mall, bitte!
Tady vokolo se to už kydá jak hnůj, tak nepřihazuj!
soviet_union
14. 07. 2000
Vio: ne jde tu o to, že nemám rád osobní (nebo osobně sdělný) básničky (ne že bych je nepsal), protože jsu pro mě (jako čtenáře) příliš svázaný s autorem, takže zatímco autorovi to evokuje nějaké zážitky, nebo konkrétní vzpomínky, já pod tím vidím jen jednu dvě věty vpasovaný do veršů. Myslím, že takový básničky by se měly trochu "kořenit" tak, aby si v nich našel něco i nezainteresovanej čtenář...
Merle: tak zrovna tady ses netrefil - není to osobní
ale nevadí, vím co jsi chtěl říct
Vysvětlit? Prostě to na mi zapůsobilo, ale není k tomu co dodat. Je to výstižné a mi se to moc líbí. Tak jsem ti jen chtěla říct, že jsem to četla :-)
Bibšo: OIC - už jsem myslel, že jde o plagiát - tak jsem to pochopil ;-) OK OK
tenhle druh nemám rád, a tak to nebudu hodnotit... bylo by to až moc zaujatý
BTW: spíš lyrika, ale i epiky tam malinko je
A mně se to líbí. Zaujalo mne , přečetla jsem lehce, jen konec se mnou trochu drcnul (sbohem x životem...auu, to drhne v uších).
První a třetí sloka je super, jinak pozor na nic neříkající věty.
Anonyme :-))
marně se k slovu odhodlává
z představy bolí, bolí hlava
a ruce spíná zbožné přání
ať nemusí být utíkání
je tolik cest pro jedno žití
jak mluvit o tom, co se cítí
neúnosné - jak přeražená
nese a snáší čísi žena
své chyby, cizí, jeho, jejich
bláznivá kvílí na peřejích
kdy skočit do vzbouřené řeky?
přeplave? těžko... shání léky?
nemocí smrtelnou se zmítá
podvádí podvedená, zbitá
svými vlastními představami
sevřené oči za slzami
zlomeně šeptá "pánbůh s námi"