O vodě, přirovnáních a o tom, jak to dopadlo

Malá, maličká kapka snad vody se náhle zablýskala ve vzduchu. Třpytila se jako hvězda, která zapomněla zajít. Jako diamant, co ještě nebyl nalezen, jako zrcadlo, ve kterém se odrazil  východ slunce.

Vůní připomněla kvítka, která zapomněla uvadnout..parfém, který nemohl vyprchat. Štěstí, které nemohlo zaniknout..smutek, jež nikdo neuměl vyléčit.

A pálila…víc než touha..víc než nevhodný dotek. Žhnula víc než nenávist…víc než láska

Její hořkost byla nekonečná. Ta malá kapka byla hořká jako vyslovené lži…nebo promlčená pravda..hořká jako láska bez polibku…jako polibek bez lásky.

Snad kapka jedu

Tak plná hněvu

Plná lásky, strachu

Čekání

A KRACHU

Zablýskala se a zanikla v celé kaluži jí podobných.

Ne, nebyl to jed. Ten přeci nevytéká z očí! Nebo z nich dosud netekl…byla to slza…pro tebe..a nebyla jediná.

Takových jedových kapek

Plnou řeku uroním

A bílého koně, v oblacích zámek

Tebe samého v ní utopím

V řece, která zapomněla plynout.

Jako můj život, který zapomněl žít

A srdce, které už nedokázalo milovat.