Tři muži a mladá žena

Do místnosti vstoupil  první muž.

Po delších rozpacích se odhodlal svléci si dlouhý

promočený kabát.

Do léta nepoužívaného umyvadla slil vodu

z promočeného klobouku, který pro jistotu ještě

vyždímal.

Usadiv se na dřevěnou lavici, kde by parta

přátel z fotbalového utkání mohla slavit a povídat

si až do rána, vyloudil ústy sešpulenými do ó

tóny smutné melodie.

Otevřel okno – zaprášené, plné pavučin, leč kde

je život ?!
Pokojem se prohnal hluk z ulice, auta zmučená

by si ráda též odpočala, chodcové by se rádi posadili,

nabídnul by jim ten muž číši svařeného vínka,

zavedli by s ním rozhovor o životě.

Do místnosti vstoupil  druhý muž.

Ve slavnostním fraku, s černým cylindrem a

bílou košilí.

Uhelné boty se leskly.

Přistoupil k umyvadlu, opláchl si mramorový

obličej, (o)svěžil cylindr a bílé rukavičky, šál

pověsil na věšák vedle, doposud mokrého, kabátu

prvního muže.

Vykoukl z okna, sňal cylindr, do kterého straka

upustila zlaté hodinky.

Pokoušeje se jí poděkovat nasazením cylindříku na hlavu

plešatou, onen zlatý zázrak spadl na dlaždice vedle

zmučeného bezdomovce, který náhle zajásal.

Druhý muž  si ho zavolal nahoru do pokoje . . .

Do místnosti vstoupil  třetí muž.

Snadno by se ztratil, kdyby v prosebné dlani neleskly se mu

zlaté hodinečky.

Do úst by je rád vložil, aby úsměvem mohl zajásat.

Začal se svlékat a už už chtěl se v onom umyvadle

celý umýt. – Nejdříve mastné vlasy a vousy

na popelavé hlavě, poté krk, ramena, prsa.

Druhý muž  ho okřikl.

Vytrhl mu z ruky ten pokládek a hnal ho z místnosti

po točitém schodišti.

Do místnosti si to rázovala  mladá žena.

Scéna se náhle zastavila.

Jak  muž druhý, tak  muž bez domova  zkoprněli

při pohledu na tu božskou krásu, oba se zastyděli,

leč pouze jeden z nich k tomu mohl míti důvod,

či svědomí.

Muž prvý  tam sedí dodnes.

Muž druhý  popíjí v cafétérii.

Muž bez domova  uklízí město od prachu a vší té špíny.

Žena mladá  se jen věčně usmívá.